Václavův přípitek.
V kundratickém večeřadle scházejí se čeští páni,
Václav král je k sobě pozval k veselí a hodování.
Šťastně z Wildberku se vrátil, chutě v lese srny honil,
večer s hosty zlatou číší o stříbrné džbány zvonil.
Na oko se smířil s pány, na oko jen páni s králem,
ale tajně na zmar země ve sváru jsou neustálém.
Na pravici králi sedl Jindřich z Růže, hlava pánů,
s ním Hync z Dubé s Jindrou z Hradce; Bergov na levou sed’ stranu.
Níž Jan z Michalovic, Bořek z Riesenburka vedle něho,
k nim pak ze Skály sed’ Břeněk, hlava rodu ŠvihovskéhoŠvihovského.
Veselí se král a pije labských svahů rudou šťávu,
na svůj návrat netušený, Karlu otci na oslavu.
„Ej, kterak to svítí, hoří! Krev to jiné révy, páni,
nežli té, z níž na Wildberku dávali mi Rakušani!“
42
Čilý rozhovor je v síni, v pohárech se víno pění,
jenom Bergov potměšilý střídmější je v popíjení.
Střídmější, jak Zikmund asi, ve všem sobě rovni byli;
na ústech jim kvetly růže, hadi se jim v ňadrech svili.
Popíjeno, dopíjeno; hasly, mřely stolu svíce,
Bergov krále napilého doprovodil do ložnice.
Když se páni domů brali, seděl Bergov ještě s králem,
usmíval se, ohlížel se v popíjení neustálém.
Sklonil Václav těžkou hlavu; vhodná chvíle pána zvala,
ruka jeho v zlatou číši tajně jedu nasypala.
Připili si. – Václav klímá, v síni mrtvo jako v hrobě,
nad stolem se lampa kmitá, na něm číše prázdny obě. –
Hrozno bylo Václavovi na ráno se probuditi,
jako šílen těkal, volal: „Hlava pálí, víno k pití!
Víno, víno! ňadra shoří!.. Lékař přišel: (Zle„Zle se stalo;
běda tomu, jehož rámě k vínu jedu přimíchalo!“
„Blesky boží! Bodrá chasa, ti smíření moji páni!
Ó jak mě to pálí v hrudi, o jak mě to bodá v skráni!
Páni, dravci rozkacení! Kat můj budiž svatým Jiřím,
tak dlouho je muč a rubej, až je zhubí; tak je smířím.
43
Ej, má lebka! Pálí, puká, chabost podráží mi nohu;
Bergove, ty’s pomoh’ pánům, střez se; posud něco zmohu!“
Bergov skryl se u Sigmunda; Václav žár když v ňadrech cítil,
šílen bolestí a pomstou konvici a pohár chytil.
Pil a hynul. – Od té chvíle více nežli Sigmundovi
a proradným pánům věřil katovi a svému psovi!
44