Jsem svůj.

Adolf Heyduk

Jsem svůj.
Jsem svůj a svůj – kdo v světě víc –? vždy hodným pánem sobě věru, vždy starosti a tíže prost a všude doma, všude host, a vyjde-li mi bída vstříc, též za družku ji k toulkám beru. Má aspoň písně, ne-li chléb, a ne-li víno, aspoň hněvy, tož klít mi pomáhá i pět a klasy dupat, trhat květ... Ej, mou kdo proniknout chce leb, ten sotva doví se, co neví. Kdo smí mou duši stopovat? kdo zírat v ňader studnu rudou? Kdo, ptám se, kdo? Všem na úkor, když u srdce mě chytne vzdor, v svět po hlavě chci tancovat, až myšlenky se prášit budou! 9 A těmi zasypu jim zrak a udusím jim v hrdle slova, až rozprchnou se tam i sem; – svůj pán jsem s mysli požárem! Co jest mi krotký lidský brav, jenž křídlům duše pouta ková? 10
Básně v knize Z deníku toulavého zpěváka (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 36):
  1. První list denníku.
  2. Vyčkávám.
  3. Jsem svůj.
  4. Roven králům.
  5. Zvětrat chci!
  6. Pokroutka.
  7. Svým!
  8. Kam jdu?
  9. Noc bez svítání.
  10. Pták raněný.
  11. V život!
  12. Stačí!
  13. Mech.
  14. Zlatý den.
  15. Sluň se!
  16. Co je žití, co je láska?
  17. Zas!
  18. Rozhovor.
  19. Jeseň.
  20. Sen skutečnost.
  21. Nemohu a nechci!
  22. V bouř!
  23. S bohem!
  24. Zapadlé hroby.
  25. Různé cesty.
  26. Na zříceninách lásky.
  27. Rána zakrytá.
  28. Zapomenutí.
  29. Nové vření.
  30. Vrchol jara.
  31. Prchněme!
  32. Co jsem?
  33. Tebe chci!
  34. Svár.
  35. Modní sdružení.
  36. Po letech.
  37. Lék.
  38. Prosba.
  39. Zklamání.
  40. Král – žebrák.
  41. Kouzelnice.
  42. Sen.
  43. Kdo vinen?
  44. Hrozno!
  45. Pryč!
  46. Co konat?
  47. Chci zapomnět!
  48. Hledám vykoupení!
  49. V listopadu.
  50. Víno.
  51. Nad vše!
  52. Radost z lásky, vína, života.
  53. Čert je vem!
  54. Révy polibek.
  55. Ztratím se!
  56. Reptač.
  57. Znáte-li mne dost?
  58. Přítel.
  59. Vysvobození.
  60. Po zákonu duše.
  61. Zbloudil jsem!
  62. Píseň.
  63. Faust.
  64. Poslání.
  65. Odkaz.
  66. I v nebi!
  67. Otázka.
  68. Jen vesele!