Zapadlé hroby.

Adolf Heyduk

Zapadlé hroby.
Ten květný kalich tvého těla,těla byl rozkypěné krásy pln, když duše moje zaletěla do prozářených jeho vln, by křídly slunnými tě jala a v ráj zanesla – do nebes – leč hadem jsi se klamat dala – a kde jsi dnes? Jdi umřít se zakrytou tváří, slz lijavcem prch vnad tvých pyl, mně toulavému písničkáři zbyl červánek jen slunných chvil, jenž ruměncem tvář bledou zdobí a zlatem vroubí žití mrak; dva zapadlé jsme nyní hroby... a dobře tak! – 41