Prchněme!

Adolf Heyduk

Prchněme!
Pojď, nezdráhej se, prchnem do hor směle v dál potají, ať lidé nevědí, kde pod nohy hvozd hebký mech nám stele jak uhlazenou kůži medvědí. Pojď, neváhej, ať štěstí naše mladé jas plamenů své krve vyzáří, kde samota prst na ústa si klade a nelítí se hněvu ohaři. Pojď, v uvolněný život, v les i pole, pojď volně k metě lidstva poslání, než zahraje nám lásky na viole čas sumář smutnou píseň skonání. 49