Co jsem?

Adolf Heyduk

Co jsem?
Co jsem se tážeš s přísnou tváří? Jsem nic a všecko rázem zas; jsem hlína, již déšť v bláto maří, jsem myslí orel, žitím plaz! Jsem bez řečiště řeka divá, jež mračnou dál se valí tmou a přidušeným hněvem zpívá, ač ňadra sotva se jí dmou. Jsem bez prostoru vichr dujný, jejž žene zloby ruch a chvat a jehož křídel rozmach zbujný hráz vzdorů spěchá rozmetat. Jsem požár, jenž se z jiskry rodí, jímž rudne blankyt, rudne mrak; běs vichru v trosky drtí lodi, já bleskem pohltím i vrak! 50 Vzdej, vzdej se, zlým než budu proudem a vichorem a bleskem snad, či obstáti chceš před mým soudem? Já velím; Evu šálil had. Had, satan! Člověk více může, sám ďábel před ním v peklo prch’ – žár lásky ohnivé jsou růže, jež tvorstva Pán nám v ňadra vrh’. 51