Po zákonu duše.

Adolf Heyduk

Po zákonu duše.
Ej, pravdy břidili a duší kupci! Jak divnou pýchou vaše hruď jest jata! Já nechci vám být podnoží, vy hlupci, ni sluhou vaším, lokajové zlata. Mne úlisnými slovy neomámí a v pravdě nezviklá ni rab ni kníže, já nevážím si setby podle slámy, jen podle zlatých zrn a vážné tíže. Svým pánem jsem, mě vzhled váš nezastraší, zvuk zpěvných dukátův mě neohluší, já kvetu jenom tím, čím krev má raší, a konám, jen co velí Bůh v mé duši! – 92