Průvodní list.

Průvodní list.
„Já jsem dudák z Pošumaví, po kraji znám všudy; podědilť jsem poklad pravý: Strakonické dudy!“ „Lžeš, jen se ti od úst práší, práli, že mu hráli, s takým měchem v zemi naší byl bys roven králi!“ „Vždyť já jsem!“ – „Jsi známá kopa! Ony dudy, lháři, v Strakonicích u Prokopa visí na oltáři.“ „Visely, můj lide zlatý, hádky nech a křiku, ondy mi je však ten svatý spustil se hřebíku. 11 Chtěl, bych jimi Boha slavil, kraj probouzel rodný; když to děkan viděl, pravil: ,Měj je, a buď hodný!’ Tak se dudy staly mými, kdože roven je mi? vesele se vydám s nimi po vší české zemi. Půjdu s nimi do Moravy, do Slezska a dále, budu dudat: Snivé hlavy, spát-li chcete stále? Zžehnu srdce chladných lidí, by se ptali v hněvu, proč nepřítel zrno klidí a my jenom plevu. Po švandovsku, bez ochaby budu vám to sbírat: ,Věru, rabi jen a baby nechají se týrat.' Budu mužně dudy zdouvat, hluchým v uši hučet: Kdo chceš k předu, nesmíš couvat, dlužen-lis, plať účet! 12 Neplač, nekřič: „Strádám, hynu, žalosti se množí!“ Dosti řečí, chutě k činu, pryč, kde jaké hloží! Se vším pryč, co v cestě stojí, třeba vzrostla vřava, čert vem pestrý chochol v boji, jen když stojí hlava!“ 13