Jsem jako pták.

Jsem jako pták.
Zda nejsem jako v lese pták, nechť s písničkou jen prostou? vždyť křídla k letu do oblak mně jako jemu rostou; a jimi rád se povznáším, když z východu se šeří... čím předčí mě ti ptáci, čím? Jen skrovnou špetkou peří! Leč nad to ještě dudy mám, ty také něco zmohou; když na vesnici zadudám, ruch vjíždí do všech nohou; kdo slyší, v srdci rozjařen chtě nechtě zvedá paty a zpívá: „Dudej, dudej jen, náš rozmilý, náš zlatý!“ 41 I dudám: „Buďte veseli a rod svůj v srdci noste, co nepřátelé naseli, v čas vypleňte a zkoste; řeč otců braňte, dům i luh, to zlosyn nejdřív béře, a jde-li k vám, ten ďáblův druh, hned na tři zámky dvéře! A zataraste sklep i sad a bděte bez únavy, dřív připlazí se k vám jak had, pak vlk je z něho dravý; kam padne, zle! Sklep otvírá a tajně v sýpku leze a včely o med obírá a podrývá niv meze. Pak mizí výskot, zniká zpěv, a oněmují dudy – tož pozor, lide, zjař svou krev, kryj stále se a všudy; braň co ti život v úděl snes': svůj lán i dům i děti, a jíti nechce-li ten pes, tož kopni ho, ať letí!“ 42