Rybník.

Adolf Heyduk

Rybník.
Jak mělký rybník, kalných vod je mnohé místo v jihu, v něm líně tuční kapří rod, hrd na břicho a tíhu. Ať hodíš v kapry kamenem, ať vzácné knihy skvostem, když buchta není, stejno všem, a sotva že hnou chvostem. Hřbet povážlivě vyklenut, a bez lesku jsou oči, jen v bahnitý se někdy rmut buď ten neb onen stočí. I vábím kapry švarnou hrou a vyzývám je k skoku, leč jenom huby otevrou a čumí na mne z moku. 79 „Nač otvíráte huby jen, radš otevřete hlavy!“ To uslyšet, hned ten i ten zpět do bahna se plaví. Kéž v štiku změní se můj měch, jejž paže k ňadru tulí, v tlum vrhnul bych jej kaprů těch, by lenoši se hnuli. Však běda, nejsou, jak bych žďál, mé dudy štikou hrubou, a kapři hloupě čumí dál vždy s otevřenou hubou. 80
Básně v knize Zpěvy pošumavského dudáka 1 (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 10):
  1. Průvodní list.
  2. Mé písně.
  3. Jsem Čech.
  4. Pozdrav Pošumaví.
  5. Dudákův znak.
  6. Občerstvení.
  7. Pošumavský kraj.
  8. Co bych dělal.
  9. Můj kozlík trká.
  10. Ve Zvíkovské kapli.
  11. Pryč s pláčem.
  12. Nepovolný.
  13. Jsem jako pták.
  14. Skočická.
  15. Mám zlost.
  16. Žně.
  17. Heřmaňská.
  18. Co chci.
  19. U Albrechtic.
  20. O Malínském křenu.
  21. V podlesí.
  22. Starému poháru.
  23. Bez modlitby.
  24. Pootavské vísky.
  25. Tvrdé palice.
  26. Podhorákům.
  27. Slov nehledám.
  28. O starých a nových zbraních.
  29. Dudákův sen.
  30. O našem lidu.
  31. Rybník.
  32. U Chelčic.
  33. Před Husincem.
  34. U Husova domku.
  35. Boubín.
  36. Nač čekat?
  37. O tichošlapech.
  38. U Bohumilic.
  39. Mraky.
  40. Perly.
  41. Když táhly divoké husy.
  42. Nechci pod drn.
  43. Až přestanu dudat.
  44. Prosba.