O Lovětínské rokli.

Adolf Heyduk

O Lovětínské rokli.
Dnes, braši, chci vám říci, jak ondy pod Lichnicí král Jiří Uhry chyt’; jak vosy strach je v chomáč svál, a v chomáči tom Matěj král byl po zásluze bit. V té Lovětínské rokli zle věrolomci zmokli, Čech v zásekách je lap’; ač utíkali sem i tam, vždy přišli – posud radost mám – z lijáku pod okap. Ó Jiří, svatý králi, spěš s nebeské své dáli a vezmi ostrý meč; 46 už zase hřebínek jim vzrost’, my vděčni budem na věčnost za pomocnou ti seč. A já budu hrát v dudy a velebit tě všudy, jen, Jiříku, je znič – a zahynu-li při tom, nuž, pak řekni: „Sem pojď, synu, juž a hrej o všecko pryč!“ 47