Dudák a žoldák.

Adolf Heyduk

Dudák a žoldák.
Pošumavský dudák – dávno, dávno tomu – hrával v celých Čechách u chýšek i domů. A kdy tesknil dudák a kdy smuten býval, třeba v šírém poli zadudal a zpíval. Kdysi k městu kráčel v horských hvozdů stíně, pod keř usedl si, dudám ustlal v klíně. Jeli mimo páni, zbrojnoš cizák s nimi, dudák myslí bloudil v dálce mezi svými. 94 A že po rozkazu nehrál jezdcům k vůli, s posměchem mu zbrojnoš rozťal dudy v půli. Rozťal zvučné dudy, rozťal snivou hlavu, jak to zvykem druhdy při žoldáckém davu. Vzkřikl dudák žalem, zasténaly dudy – večer, sluncem zlíbán skonal zpěvák chudý. Ale od té doby neměl zbrojnoš stání: ustavičně slyšel kmetí naříkání. Kamo uchýlil se, všude ho to hnětlo, kde však dudy rozťal, samé kvítí kvetlo. 95
Básně v knize Zpěvy pošumavského dudáka 2 (in Spisy Adolfa Heyduka 11):
  1. Dudák.
  2. O Suchodvorských zemanech.
  3. O Švandovi.
  4. O Brandeburských píšťalářích.
  5. O Jeníškovi.
  6. O hrobce na Stražišti.
  7. Sudoměřská.
  8. Na pokutní louce.
  9. Na Borovanských samotách.
  10. O Trocnovském dubu.
  11. V chrámě Čáslavském
  12. O Lovětínské rokli.
  13. O Třeboňském rybolovu.
  14. Ne!
  15. O Gérardovi.
  16. O Martinu Hoef-Huertovi.
  17. O Vodňanském kostele.
  18. Hovor s Žižkou.
  19. O starých i nových Adamitech.
  20. U Putímského kostela.
  21. O Písecké Panně Marii.
  22. O Blatenském zámku.
  23. U Prachatic.
  24. O Dobršské zvonici.
  25. Bohatýr.
  26. O růžovém paloučku.
  27. Dudák a žoldák.
  28. Zlatý pták.