O Berkovi z Dubé.

Adolf Heyduk

O Berkovi z Dubé.
Bohuchval Berka, český pán – za příklad skoupým ho beru – byv za dar vlasti požádán, říkal: „Jsem bez groše věru!“ Prosil král Bedřich: „Kop pět set zapůjč mi, Berko, to stačí, před Prahou abych náspy zved’, než Tilly do bran se vtlačí! Jsi český velmož, zlý je čas, pomoz nám, válka než vzplane...“ Ale pan Berka zas a zas: „Věř mi, jsem bez groše, pane!“ „Nuže jen tři sta!“ – „Jsem tvůj rob, vezmi, když holé mám dlaně...!“ Stokrát však sedm tisíc kop v sklepě skryl na Malé Straně. 58 Zdráhal se, bídák, lhářem byl, ale když Praha je vzata a cizák v domech loupežil, sebral mu deset tůn zlata. Vylovil chutě z beček všech zlaťáky drobné i hrubé, do Bavor vozil kořist z Čech; výsměch zbyl Berkovi z Dubé. S pomocným grošem nechtěl ven pro vlast, jak kázala doba; po krajích žebral pomaten o holi psance a roba. Od těch dob dávno zaniklých víc prchlo roků než dvě stě, dosti však takých Berků mdlých v leckterém hradě i městě. – 59
Básně v knize Zpěvy pošumavského dudáka 3 (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 12):
  1. O Vilémovských uhlířích.
  2. O králové Janě.
  3. O primasu Ondřeji Puklici.
  4. O Petru Dulíkovi.
  5. O Raméově verbování.
  6. O Valdštýnovi
  7. O bitvě Bělohorské.
  8. O Berkovi z Dubé.
  9. Jak jsme dudali po bitvě na Bílé Hoře
  10. Hraběnka z Kolovrat.
  11. O Dobříšském bakaláři.
  12. Pobělohorský privilej.
  13. Žebrák
  14. Rekrut.
  15. O kmetu Václavovi.
  16. Doslov.