Přes noc.

Adolf Heyduk

Přes noc.
Na horách-li sníh se bělá, v dolinách se stmívá: šedne-li vlas kolem čela smutně se to zpívá; jinak v mládí zlatovlasém, s nímž se jarost druží: ulehneš-li v čele s vrásky, přes noc skráně rukou lásky zdobí vínek z růží. Jinak, když nás život honí, rve a tepe hlavu, staré plece k zemi kloní jako vichor trávu; když věk chmurným křídlem sroní růže prvé krásy: s černou kšticí lehneš v loželože, ráno vstaneš – věčný Bože – s šedivými vlasy! 86