Českým dědinám.
Ó zdrávy buďte, české dědiny,
vy zřídla síly první mezi všemi,
vy sladké řeči stráže jediny,
když cizota k nám zrady kročejemi
jak liška kradla se a právo třela,
vám zvučnou písní vzpomínka buď vřelá
a zanes požehnání vaší práci,
jak jaro z jihu nesou zpěvní ptáci.
Ó zdrávy buďte, vísky, mnohý hrad,
jenž ondy na vás hrdě zřel a dravě,
juž s výše shrotil se a v trosky pad‘
a jenom báj v něm bloudí ostýchavě
a naříká a napořád se diví,
že vy, tak maly, posavad jste živy,
že jaře kvetou vaše pokolení,
a po jeho že dávno stopy není.
A pozdraven buď krov váš veškeren
a každý práh i okénko i dvéře
i lípa na návsi i vážný klen;
již pohádky si vypravují v šeře,
i při zdi na hřbitově šeřík starý
i réva na polední stěně fary
i kyprá jedle blíže křižovatky,
sloup s obrazem kde stojí Boží Matky.
28
Buď zdraven, chaty, vašich došků mech
i stěny, třeba zpuchřely a stlely,
i rozložitá třešně na humnech,
kam z oulu letí rojící se včely,
i studně roubená, jež rod váš svěží,
i les, v němž chuďas v zimě klestí těží,
a všecko, všecko, co kol rozestláno,
buď ku zdaru vám, vísky, požehnáno!
Buď požehnán váš lán i les i luh
a vaše nivy úsměvné a sady,
v nichž s keřem růží kvésti dává Bůh
i písním prostičkým, leč plným vnady,
že těm, kdo slyší, jako u vidění
svět skutečnosti v pohádku se mění,
až chvějící se ruku na hruď tisknou
a z ňader vzdech a z očí slzy trysknou.
A požehnán buď veškeren váš lid,
jenž v bědstvích všech i ve úmoru tuhém
svým věrným, českým srdcem nevystyd‘
a zpívá si, svá pole brázdě pluhem;
jenž, zpupný pych když nevráží naň hněvem,
svým dítkem těší se a dítě zpěvem
a klasy s kvítím tomu v kytku váže,
kdo v pouta zlob svých jímati ho káže.
Nám svatou, vísky, každá vaše síň,
jež v zimě milých pohádek je plna;
jak potok luhem vámi život plyň,
v něm na sta květů líbá každá vlna,
29
a svěží les, jenž na úbočí dumá,
ať ladné písně do spánku vám šumá,
a zlatý červánek, jenž ráno věští,
syp blaho v úkryt váš a zdar a štěstí!
Ó požehnány na stotisíckrát,
o zdrávy buďte v daleku a šíru,
vždyť vím, že znova z nízkých vašich chat
jak ondy vstane tábor bohatýrů,
již v šatech žebráků, leč s králů čely
zář české slávy světem roznášeli
a chrabrosť v srdcích s libozvučným retem
svět na peruti vzali orlím vzletem.
A vím to, vísky, jistě, že jak dřív
žen vašich krása odkojí nám reky,
již zloby nájezdníkům na podiv
v čas shluknou se, jak vlny horské řeky,
když kyne čas. Já vím, že Bůh vás spojí
přes odpor všech, kdož proti právu brojí,
že kmet i hoch se jarým turem vzchopí
a vlasti urvat nedá ani stopy!
Ó buďte žehnány! Z pod vašich střech
duch dozrává i srdce odhodlaná;
hle, z jisker práv, jež nepřítel nám zžeh‘,
zas zora vstává krásnějšího rána;
juž není pouhý sen, co z českých skrání
nám zdatným křídlem mraky hněvu shání,
a není hříčkou již, co plece vzpírá
a v brázdu tlačí pluh a kleče svírá.
30
Ó požehnány buďte, Bůh vás chraň,
nechť kolem bují svár a čas se mračí,
kdo ve vás skryt, ten láskou k zemi vzplaň,
by rozkacené zloby peruť dračí
nás nesmetla v tlum otrokův a robů;
jest lépe mříti na otcově hrobu,
než ztratit vlasť a řeč a v pláče brodu
žít k hanbě sobě samému i rodu!
Ó požehnány buďte, Bůh vás vznes‘,
by síla vaše v jarém vzešla vzrostu,
by jiskry čela, chvějící se dnes,
v čas vznítily se do slunečných skvostů
a v podiv ozářily vesmír celý
těm k hanbě všem, kdož zhubiti nás chtěli!
Jen bdít, jen bdít, hle! nepřítel váš blízký!
Bůh s vámi buď a sil vás, české vísky!
31