Vískám jihu.

Adolf Heyduk

Vískám jihu.
Jihu vísky družné, chaloupky vy chudé, lituji vás všecky! Jak to s vámi bude? Lituji vás všecky z hloubky snivé duše, vždyť v ty síně vaše ze všad křivda kluše. Schýlena z vás každá smutně k zemi hledí, vetchých na podstěnkách chorá bída sedí. Bezprávím jste kryty, záští obíleny, svárem provaleny zpuchřelé jsou stěny. Z trampot okenice, z úmoru jsou dvéře, vyhlídku vám cloní husté trní keře. 37 Povaly jsou z nářku, petlice jsou z pláče; na podstěnce nouze černou slípkou kdáče. Stolek z hladu máte, židle z unavení, v číši místo medu otrava se pění. Za ozdobu nitra věci přestrakaté: smutné generály místo Žižků máte. Na zápraží rod váš – ruce v klínu – sedí, naříká a vzdychá, ku hřbitovu hledí. Nehleď ku hřbitovu, ale výše k nebi, zlatých slunce šípů jest nám zapotřebí. Zlatých slunce šípů do srdce a hlavy; však nám nepomůže nářek usedavý. Jenom prací vzrostem statných dcer a synů; nejen kytkou písní, ale setbou činů! 38