Píseň českých žen.

Adolf Heyduk

Píseň českých žen.
Zlá bouře straší od severu vždy naši milovanou vlasť, a syna touží nám i dceru svým křídlem hnáti ve propasť; ó bděte zpěvem, ohroženy, ať zaplašíte onen zjev... sem, české děvy, české ženy, pod svaté vlasti korouhev! Když pluhu v těžkém ovládání ve hloubce brázdy zniká muž, tu zvučnou písní snivých skrání jej u výš zvedá věrná druž; a ve srdci dřív náhle kleslém zas rozvlní se chabá krev... sem, ženy, děvy, za svým heslem: Pod svaté vlasti korouhev! Když mužům v boji za skvost práva zbraň zdá se těžkou býti všem, tu žena milá, družka smavá, jim věrným budiž zbrojnošem; pak jako ondy před Johanou v šíř rozprchne se dravčí hněv, a zlaté pršky slávy skanou na svaté vlasti korouhev! 65 Ó vizte přec! Jest mužů málo, z nichž v čas vyrůstá bohatýr; co ondy v očích předků plálo, to vzal a zanes‘ žití vír; nuž v šik, nechť jako mužův prve náš nepřátely straší zpěv... sem, ženy, děvy české krve, pod svaté vlasti korouhev! Ó ženy, svatý úkol máme – a všaký vzdor nám pouhý dým – že děti vlasti odchováme i na vzdor hrůzám katovým; nechť pomsta na skráně nám buší, nechť straší běsný zloby řev, my skryjem duše svojich duší pod české vlasti korouhev! Teď slzy pouze proléváme za milovaný český rod, však v čase zlém i krev proň dáme; co hrůza nám a zášti svod? I strasti budou dovršeny, a lesť i právo přijdou v jev... sem, české děvy, české ženy, pod svaté vlasti korouhev! 66