MÁ DÍVČINA.

Adolf Bogner

MÁ DÍVČINA.
Za městečkem na kopečku vesnice, v té přebývá moje milá děvice. Jest to něžný jara kvítek nevinný, nejhezčí snad z celé této dědiny. Hlavinku má kadeřavou, černý vlas, jak pěnice v šumném háji milý hlas. Rety krásné, jako růží jarních květ, na nich střádá pro hošíka sladký med. To jest láska mého žití jediná, toto poupě, tato děva nevinná. 13