DĚLNÍKOVA NEDĚLE.

Adolf Bogner

DĚLNÍKOVA NEDĚLE.
Neděle. Již slunce vzešlo. Z věže volá zvonů hlas, lid se schází v chrámu síni – pobožnosti nastal čas. Varhan jasné zvuky plynou svatolodí chrámovou, každý ret se pohybuje písní aneb modlitbou. Jen ten dělník poutem spjatý nezná Bohu určen’ den, vzdálen chrámu ve svém díle pobožnosti tráví sen. Místo zbožných varhan tónů,tónů kladiv velkých slyšet tluk, místo jasných z věže zvonů povelů jen drsný zvuk. A ten šum, jejž tuto slyší, není chrámový to zpěv, nýbrž jako na pustině divé zvěře bujný řev. 39 Není divu, že pak dělník srdce má jak z ocele, když tak ztráví v celém roce v bahně hříchů neděle! Neděle; již slunce vzešlo, z věže volá zvonů hlas, pouze dělník nepospíchá: k pobožnosti nemá čas. 40
Básně v knize Dělník zpívá...:
  1. Nuže, bratří, zapějte mi píseň,
  2. TUŽBA.
  3. JARO V ZIMĚ.
  4. SESTRÁM.
  5. PRO VDOVCE.
  6. STARÝ MLÁDENEC.
  7. NENÍ SNAD TOLIK...
  8. MÁ DÍVČINA.
  9. ZTRACENÁ HVĚZDA.
  10. VEČERNÍ STRÁŽCE.
  11. RUŠITEL.
  12. POD HVĚZDAMI.
  13. POLIBEK.
  14. ACH, AŽ JEDNOU...
  15. PRVNÍ MYRTY KVĚT.
  16. UKOLÉBAVKA.
  17. ÚTĚCHA.
  18. VZPOMÍNKA.
  19. DĚDICTVÍ.
  20. PO PRÁCI.
  21. SLZA.
  22. PRÁCI.
  23. Ó NEZLOŘEČTE BRATŘÍM!
  24. BÍLÉ PANÍ.
  25. SKÝVA CHLEBA.
  26. DOBROU NOC.
  27. DĚLNÍKOVA NEDĚLE.
  28. MODLITBA DÍTKA.
  29. V DÍLNĚ.
  30. SMUTNÝ OBRÁZEK.
  31. SVÝM DRUHŮM.