III. Ach, Tvoje všudypřítomné oko

Karel Hlaváček

III.
Ach, Tvoje všudypřítomné oko
Ach, Tvoje všudypřítomné oko
když daleko dříme za vodou v mlhách – tu pouštím postem vychrtlé ptáky myšlenek svých do vzduchu, slavným dechem Tvým opojeného.
Vzlétnou tak plaše a tiše v táhlých křivkách do černých výšek nebes a já tak tesklivě čekám na jejich návrat... Až v temnu se objeví jako plamenné body, nesouce ohnivé chomáče květů z Tvých tajemných zahrad – hořících květů, Tvých smutečních kalin, až mlčky v mou samotu s černých mračen Tvých padnou, bez hnutí, krvácející, s vypálenými zraky a s hrdly šípem pohledu Tvého probodenými. 33