SIESTA

SIESTA
To bude ticho zádumčivé, ticho vlažných dní, až černá, rozdýchaná, hebká v duši napadá, a vše tam zasype, dřív ještěještě, než se rozední, vše zasype, co po léta tam tlí a uvadá. Až napadá... Ach, černá, rozdýchaná šarpie... Na rány krvavé a na vševše, co tam vadne, tlí... Až napadá... A vlažné krve až se napije... Co zbude pak, než jemnou radostí být mdlý? Pak ulehčí... Až zasype vše... Divná šarpie... Vše zasype, co po léta tam zrálo, tlelo, zvadalo... A ráno udiveny budou cizí harpie, a každá zlostí vykřikne a každá zavyje, že rány nebolí, že přes noc něco padalo, že něco vlažné, hojivé a vonné do nich padalo....padalo... 56 POZNÁMKY VYDAVATELOVY
[57] I. ŽALMY
Žalmy byly psány v r. 1898, již za nemoci básníkovy; tím je určeno jejich základní ladění: náboženské. Po resignujícím zoufalství posledních slok „Mstivé kantilény“ vzdorná odevzdanost do vůle básníkova Boha, starozákonně přísného a ironického. Motivy náboženské nejsou u Hlaváčka nové; jsou ve sbírce „Pozdě k ránu“ a ani „Mstivá kantiléna“ nepostrádá představy Boha, velmi účastného v lidských bědách. Nová forma verše Hlaváčkova (volný, nerýmovaný verš – výjimkou je první žalm a závěrečné čtyřverší) přimyká se nepochybně k formám třetí lyrické sbírky Březinovy, vyšlé r. 1897. Na příbuznost Hlaváčkovu s tímto básníkem ukazuje nejen výtvarná součinnost Hlaváčkova, nýbrž i vyznání „Přátelství“. V přítomné publikaci vydavatel přidržel se opisů, které si z básníkova rukopisu, později ztraceného, pořídili básníkův bratr Eduard a básníkova sestra Klára. Byl psán na žlutavém tenkém papíře kvartového formátu tužkou; na konci XI. žalmu byl vkreslen dvojitý kříž a jinde geometrické obrazce. Oba opisy byly přesné a zachovaly i škrty, naznačené v originálu. Užívám pro ně (a ovšem i pro jejich ztracený originál) označení C, neboť se zachovaly ještě dva rukopisy „Žalmů“, které jsou, jak vysvítá z jejich srovnání, zřejmě starší verse, kdežto předloha C představuje úpravu poslední – neříkám: konečnou, neboť závěrečné čtyřverší i před ním předcházející – a v přítomné edici nijak neoznačený fragment – nesou zřetelné stopy náčrtkovosti. Uchovány byly dva (starší) rukopisy Žalmů: jeden, psaný tužkou, zřejmě koncept (označení: A), druhý, psaný perem a doplňovaný tužkou (B). Verse A je na dvou listech různé velikosti; žalm I. je psán na zažloutlém tužším listě velikosti 19 cm x 27 cm, na jehož druhé straně je perem psána báseň „Siesta“ s datem 14. II. 1897 – ostatní vyplňují obě strany bledšího papíru velikosti 13 cm x 25 cm. Verse B 59 vyplňuje po obou stranách dva listy tenčího zažloutlého papíru formátu 23,5 cm x 29,5 cm. Podrobné srovnání všech tří versí ponechávám k jiné příležitosti; zde naznačím jen hlavní rozdíly, z nichž lze soudit na jejich vzájemný poměr. Žalm I., odlišený formou od ostatních, v rukopise B obsažen není; ve versi A třetí a čtvrtá strofa mají po 5 verších, ale naznačena je tu již úprava, jakou podává kopie C a jaká je podržena v tomto vydání. Ostatní žalmy v obou versích prvotních jsou psány jako jediná souvislá báseň a zřejmě dodatečně (tužkou) je v obou označeno pořadí římskými číslicemi, a to tak: A: I, (VII), (VIII), (IX), (II.)II), III, V, VI, IV; B: II, III, V, VI, IV, VII, VIII, IX, X, XI (a v rohu *** (Zas krásný den byl.) Závorky ( ) značí, že v rukopise A nebylo ještě označení římskými číslicemi. Podstatný rozdíl mezi versemi A a B je tedy jednak jiné uspořádání, jednak rozšíření verse B o čísla X- *** (Zas krásný den byl). Poslední dvě básně, označené v tomto vydání ***, jsou zřejmé náčrty. U první z nich (Zas krásný den byl) nedovedu rozhodnouti, je-li náčrt myšlen jako epilog nebo jako další (XII.) „žalm“, anebo konečně, není-li to jen jiný variant „žalmu“ XI. Jeho fragmentárnost je ostatně vyznačena i v rukopise: je vepsán odděleně, dole vpravo. Náčrt *** (V mrákotách teskné samoty) z rukopisu C je zřejmý epilog, odlišující se od ostatních žalmů rýmem (a tak odpovídající „žalmu“ T., jakémusi prologu: jsou tedy vlastní „žalmy“ zarámovány. V tomto vydání přidržel jsem se, jak uvedeno, opisu C, a to přihlížeje k básníkovým posledním opravám, v tomto rukopise vyznačeným; jsou to: Žalm III: nesouce ohnivé chomáče místo: nesouce ohnivé trsy. Žalm IV: bych zžehnut byl, oběť zápalná m. chci státi se obětí zápalnou... Žalm VII: udusí města a udusí moře m. udusí města, zdusí klam barev a udusí moře – Žalm VIII: ať zhasnou lhavé úsměvy mé m. a klamné vem úsměvy půlnoci mé. 60 Žalm IX: v dny žízně m. v čas žízně; v dny oplození m. v čas oplození. Žalm X: a mračna nad nimi klekají m. a mračna se nad nimi shýbají... Žalm XI: mé zvony, jež zavěsilo tisíce rukou kams do sklepů zasypaných m. jež uvrhlo... kams do sklepů uzamčených;... výdechem prudkého kampfru a nardu m. prudkého kampfru a ozonu;.... temnotu nad stezkami m. temnotu lesních stezek.
61 II. POESIE
Ke sbírce „Žalmy“ připojeny jsou jako druhá část této edice některé dosud neotištěné básně, které se svým vznikem i svým určením řadí k lyrice sbírky „Pozdě k ránu“. V básníkově pozůstalosti jsou uchovávány mj. dva sešity básní, které objasňují zrod knihy „Pozdě k ránu“. Jsou to sešity, nadepsané „Poesie“ (tento rukopis bude dále označován I) a „Pozdě k ránu“ (II); z jejich srovnání s knižní edicí (jež bude označována III a jejíž rukopis nebyl vydavateli k disposici) vyplývá, že jde o první a druhou redakci sbírky „Pozdě k ránu“, redakci autorovu – rukopis, z něhož kniha byla sázena, snad ukáže, pokud na knižní vydání působila i spoluredakce vydavatelova, t. j. Procházkova nebo Karáskova. Do tohoto vydání byly pojaty z obou těchto rukopisných sbírek ty básně, které dosud nevyšly v žádné knižní edici. Toliko báseň „Puberta“ nebyla sem pojata. Stalo se tak na přání básníkových sourozenců. Její publikování je tedy odkázáno pro některé pozdější vydání souborné. Místo ní otiskuji báseň „Siesta“, psanou na rubu I. „žalmu“, třeba nebyla obsažena v žádném z obou sešitů a třeba byla data mladšího (1897); do lyriky „Pozdě k ránu“ ovšem dobře zapadá. Rukopis I je sešit v tuhých lepenkových deskách, jehož přední deska je vystřižena vprostřed tak, že tvoří rámec obálkové kresby. Tento titulní obraz je rozdělen na 3 pole. V poli hořejším, perem vlasově prokresleným (z kreseb vyniká květ slunečnice), je vlevo kresba dětského těla s pitvornou hlavou a s kozlíma nohama, opírajícího se o brk psacího pera, vpravo pak název sešitu: Poesie. Střední pás s černým pozadím, z něhož vynikají prokreslené květy, má ve středu dívčí hlavu a hořejší část dívčího trupu; v dolním poli je ostatní část této maroldovské figury (sedící žena v černém korsetu, lýtka složená klečmo pod sebe, v rukou do leva vztyčených lyru – vlasy temně hnědé, sukně 62 světle hnědá, lehký šat, přehozený přes korset, pokryt bělobou; pozadí bez kresby a bez barvy), dole vlevo podpis básníka-kreslíře. Obrysy jsou kresleny inkoustovou tužkou. V sešitě (šířky 22,5 cm, výšky 29,5 cm) je 9 nestránkovaných listů zažloutlého, levného papíru – 8 listů (patrně prázdných) je vzadu odříznuto. Psáno je perem (jen próza „Pozdě k ránu“ tužkou) po obou stranách, na prvních dvou listech písmem ležatým, na listech ostatních obvyklým Hlaváčkovým písmem stojatým. Tužkou jsou vyznačovány změny. Rukopis II (šířky 18,5 cm, výšky 13,5 cm) má 18 listů tužšího růžového papíru. První list je v hořejší (menší) části ustřižen tak, že odkrývá titul „Pozdě k ránu“ s listu druhého. V dolejší části je perokresba: horní část těla nahé dívky s rozpuštěnými vlasy, pravice opřená o hlavu, natažená levice dotýká se hada, který ovíjí dívku; jeho zadní část se ztrácí za obzorem, nad nímž do kalně šedivých mraků vychází rudé slunce – vpravo podpis Hlaváčkův. Poslední list je prázdný. Psáno je po obou stranách perem, opravováno tužkou. Na 2. listě kromě titulu jest obsah, který se odlišuje značně od obsahu i pořadu v sešitě zapsaných básní (bude dále označen IIa); je to patrně náznak redakce konečné. Měnilo se tedy obsahové schéma sbírky „Pozdě k ránu“ takto (D II v závorkách značí vydání Díla Karla Hlaváčka 1930):
63 RKP. I (POESIE): RKP. II (POZDĚ K RÁNU):
O smutná písni má... (D II, 115) Svou violu jsem naladil... (D II, 14) V ustrašení (D II, 33) Podmořské pralesy se ani nezachvěly (D II, 16) Památce P. Verlaina (= Smutný večer D II, 32) Impromptu (D II, 17) Za noci březnové (D II, 18) Za noci březnové (D II, 18) Až přijdeš (= Introitus D II, 116) Ironie (D II, 19) Tajemné přátelství naše (= Přátelství D II, 117) Anaemie (D II, 20) [Byla letos smutná vigilie...] Dva hlasy (D II, 31) [Byla zakoupena Medicejskými...] (D II, 24) Smutný večer (D II, 32) [Byl o tom hluboce přesvědčen...] Puberta [Ovšem že byl rovněž také pietistou...] (= Pseudojaponerie D II, 26) V ustrašení (D II, 33) Ironie (D II, 19) Modlitba (D II, 37) Rozehraná partie karet (= Sonet D II, 21) Edouard Dubus (= Sonet D II, 21) Puberta Oslněné oči Dva hlasy (D II, 31) Tři poutníci (= Záhada D II, 35) Svou violu jsem naladil...(D II, 14) Je pozdě již... (= Pršelo v noci D II, 34) Modlitba (D II, 37) Měkká píseň a ironická (D II, 130) [Měl něhu jejich kroků...] (D II, 36) Neplodné jaro (= Mstivá kantilena IV. D II, 56) Pozdě k ránu (D II, 12) [Byl deštivý večer –] (= Mstivá kant. IX. D II, 64) V mé Ithace (= Má Ithaka D II, 22) Bázlivé Impromptu (= Mstivá kant. VII. D II, 61) Upír (D II, 45)
64 OBSAH IIa: KNIŽNÍ VYDÁNÍ „POZDĚ K RÁNU“ (III):
Pozdě k ránu (D II, 12) Pozdě k ránu (D II, 12) Svou violu jsem naladil... (D II, U) Svou violu jsem naladil... (D II, 14) Podmořské pralesy... (D II, 16) Podmořské pralesy se ani nezachvěly... (D II, 16) Impromptu (D II, 17) Impromptu (D II, 17) Za noci březnové (D II, 18) Za noci březnové (D II, 18) Ironie (D II, 19) Ironie (D II, 19) Anaemie (D II, 20) Anaemie (D II, 20) Sonet (D II, 21) Sonet (D II, 21) Má Ithaca (D II, 22) Má Ithaka (D II, 22) Vása (= Byla zakoupena Medicejskými D II, 24) Byla zakoupena Medicejskými... (D II, 24) Pseudojaponerie (D II, 26) Pseudojaponerie (D II, 26) Slyšela’s, duše má... (= Přišla... D II, 28) Přišla... (D II, 28) Dva hlasy (D II, 31) Dva hlasy (D II, 31) Smutný večer (D II, 32) Smutný večer (D II, 32) Puberta V ustrašení (D II, 33) V ustrašení (D II, 33) Pršelo v noci... (D II, 34) Záhada (D II, 35) Záhada (D II, 35) Měl něhu jejich kroků... (D II, 36) Měl něhu jejich kroků... (D II, 36) Modlitba (D II, 37) Modlitba (D II, 37) Subtilnost smutku (D II, 38) Upír (D II, 45) Rozkvetlý smutek (D II, 48) Rêverie (D II, 49)
65 Ze srovnání vyplývá, že sešit I je zárodkem knihy „Pozdě k ránu“, že sešit II je nová redakce a že obsah (naznačený na 2. listě tohoto sešitu) naznačuje již definitivnější uspořádání knihy. Oba sešity rukopisů jsou cenné ještě ze dvou příčin: jednak mají některé verse a korektury, z nichž lze usuzovati na básníkovu pracovní metodu (tu zejména jsou pozoruhodné první náčrty tří básní, pojatých do „Mstivé kantilény“, z rukopisu II) – o tom bude lze psát na jiném místě; jednak jsou některé básně opatřeny datem vzniku (či – někde snad – zápisu). Z těchto dat vyplývá tato chronologie básní, vzniklých v roce 1896 – ostatní, nedatované básně lze pak z pořadí zápisů datovat aspoň přibližně:
únor V ustrašení (psáno, stejně jako další báseň, v Tridentu) „ Památce Paula Verlainea (= Smutný večer) 21. dubna Puberta 22. „ Dva hlasy 23. „ Svou violu jsem naladil... „ „ Modlitba 24. května Měl něhu jejich kroků... 26. „ Pozdě k ránu... 3. června V mé Ithace (Má Ithaka) 5. srpna Měkká píseň a ironická 6. srpna Upír 6. října Neplodné jaro (Mst. kant. IV.) 10. listopadu Byl deštivý večer (Mst. kant. IX.) 18. „ Když všecko spalo (Mst. kant. VII.)
Zároveň vysvítá z této chronologie, že počátky „Mstivé kontilény“ sahají do podzimu 1896. Oddíl po prvé otištěných několika básní, určených původně básníkem pro sbírku „Poesie“ (= „Pozdě k ránu“), nazván je v tomto vydání „Poesie“ se zřetelem na první koncepci a redakci sbírky; tyto práce jsou otištěny podle rukopisu, při čemž jest přihlíženo k básníkovým opravám, psaným tužkou. Antonín Hartl

66 OBSAH Jan Mukařovský:7
I. Žalmy (1898): I. Tys neslyšel, Jehu?31 II. Ó, Pane ironický a nejvýš spravedlivý32 III. Ach, Tvoje všudypřítomné oko33 IV. Ó, Pane můj silný a mlčelivý!34 V. Ó, Pane můj silný!35 VI. Viz moje sepnuté ruce37 VII. Pane můj!38 VIII. Pane můj, Pane!39 IX. Pak chci Tě stihati všady pohledy svými40 X. Jsou lesy, daleké, tesklivé, klečící lesy41 XI. Mou modlitbu slyš43 Zas krásný den byl45 V mrákotách teskné samoty46
[68] II. Poesie (1896): Byla letos smutná vigilie49 Byl o tom hluboce přesvědčen52 Oslněné oči54 Siesta56
Poznámky vydavatelovy: I. K „Žalmům“59 II. K „Poesii“62
[69] KAREL HLAVÁČEK: ŽALMY
POESIE svazek 10. z pozůstalosti vydal a poznámkami opatřil Antonín Hartl. Úvod napsal Jan Mukařovský. S reprodukcí básníkova autoportrétu vytiskl a vydal v listopadu 1934 Melantrich a. s. v Praze
E: sf; 2004 [71]