Podletí.

Šebestián Hněvkovský

Podletí.
Jaro přišlo! libost věje, Přirozenost kyne, Z lůna kvítky vine: Nový život v tvory leje; Křoví vonné pučí, Broucy třeštíc zvučí. Všecko vůkol pookřívá, Celé přirození Cýtí roznícení: Zdaž vše v vnadě neoplývá? – Něco předc však scházý; Tam se v křoví sázý! Slavík, básník ptactva pravý, SlyšSlyš, jak libě pěje, V srdce vnadu leje; Snad on mocnost jara slaví Zpěvy milostnými, Zvuky toužebnými? – 8 Nadchnut jarem jeho hlásky Vlévá cytedlnosti, Budí toužebnosti; Snad on jeví píseň lásky Všeho přirození Slavě roznícení? Jeho zpěvem jako chotě, Růže, kněžna květu Rozvíjí se světu: Ukaz jejich při jednotě Tajemčlivost jeví, Srdce výklad neví. Kněžna bylin spanilosti,spanilosti Kouzlí každé oko, Vůni přeširoko Leje, budí toužebnosti: Slavík v její křoví Sedá: zní zpěv nový! 9 Zdaž jste šťastní ostatkové Krajin okouzlených, Vnadou opojených? – Aneb jste vy ukazové Budoucýho sýdla, Blaženosti žídla? – Želí věku prvotného, Prázdného lsti, služby: V jejím spolku tužby Jeví příští blaženého; Kouzlí srdcým máje Svaté bláhy, ráje! 10