Na venkovský kostel.

Šebestián Hněvkovský

Na venkovský kostel.
Stánku modlení a pobožnosti, Obydlí jsy lidské naděje! Žádná práce chlubné výbornosti Tebe nekrášlí, a nekreje. Honosné se nepnou vzhůru báně! Vystaven jsy přímou sprostností, Pamětní jsy dům, a stánek Páně Znám jsy starožitností. Sem lid chvátá, maje ruce spaté, Zde y mudřec v srdcy jeví cyt, Obdivuje velké divy svaté, Nechtě v ctění pohoršiti lid. Chráme! mocli věků odplynulo, Co jsy? tak jak míjí dým a stín? – Mocli již zde ctnostných utonulo, Moclis přijal jich v svůj klín? – 11 Rozličné zde tvrdě spějí stavy, Mnohý před svým časem zašlý květ, Mnohé kypícý, však bystré hlavy, Kteréž mněly zjinačiti svět, Mocý, vtipem,vtipem mnoho na rub zvrátit, Tebou pohrdajíc v mysli své: Osud znal jim přímou cestu zkrátit, Vykázav jim poklid zde! Mnohý odpočívá teď zde tiše Při odporcy, s kterým tropil boj Pro předsudky; oba pleníc říše, Oba nesouc proti vlasti zbroj! Mnohý tvrdě spí, jenž hájil práva, Od vlasti chtě vzdálit neštěstí; Pochována jest s ním všecka sláva, Osud nepřál vítězství! Mnohý zde též škůdce mocný leží, Který koval pro budoucnost pout, Slabé tlačil; odplatu zde těží, Spropad se s ním jeho skrovný kout! 12 Mnohý zde spí nešťastný, však ctnostný, Ve vězení našel za ctnost cýl, Do pout jej dal utlačovač zlostný, By moh utiskovat dýl. Neustále pryč věk rychle letí! Mnoho již sy viděl vlasti změn: Století zde chvátá po století, Vše již odplynulo jako sen! Přečkáš ještě mnohé změny nové, Vzhlídneš ještě mnohé ukazy: Co přinesou vlasti příští dnové, Štěstí, čili urazy? – Mnohý kněz, jenž o vší nestálosti Poučoval shromážděný lid, Zakusyl již věku vrtkavosti, Požívá teď ve tvém lůně klid. Y my sejdem, budeš ještě státi, Utěchou tvůj mnohým bude byt: Necháš proudy věků kam chtí váti, Chladíš roznícený cyt! 13 Znalá jest tvá přednost chráme Boží: Co jest lidské usylí, a moc? Co jest zlato, všecko světa zboží, Pohltí vše hbitě šerá noc! Živobytí jest jen okamžení, Ží sy třebas na tisýce let; Mžikem zmizý, nejsou k navrácení, Sen jest pouhý křepký svět. 14
Básně v knize Básně drobné
:
  1. Na Umku básnictví.
  2. Podletí.
  3. Na venkovský kostel.
  4. Pramen života.
  5. Na Umku.
  6. Vnislav a Běla.
  7. Dvě sestry.
  8. Dobroslav a Blahuše.
  9. Okouzlení.
  10. Zamilovaný.
  11. Běla a Vláda.
  12. Pomláska.
  13. Výstraha.
  14. Vyšehradský sloup
  15. Bohyně Móda.
  16. Volení.
  17. Básnická milenka.
  18. Stálý milovník.
  19. Prosba na Milka.
  20. Na Lilu.
  21. Na Lilu.
  22. Žaloba na Amora.
  23. O Běle na známé.
  24. Přání.
  25. Zyma.
  26. Mudrák hrnčíř.
  27. Chvála zlých žen.
  28. Na Čechy.
  29. Na ctnost.
  30. Na smrt N. N.
  31. Na Všemilu.
  32. Váhavý ženich.
  33. Na zamilovaného.
  34. Dudák.
  35. Pozdní láska.
  36. Bezhlavý kněz.
  37. Chvála osla.
  38. Přesmutná hystorye o Drahomíře, kterak se na Hradčanech s vozem y s koňmi propadla;
  39. Koupání.
  40. Na Prahu.
  41. Vyjevení.
  42. Na Mělnícké víno.
  43. Půlnoční soud v Klatovech.
  44. Chvála vola.
  45. Proti lásce pošetilé.
  46. V. a Běla.
  47. Na hrob žebráků.
  48. Na Umku, z Horáce, z knihy IV. oda 3.
  49. Oda IV. z knihy I.
  50. Na Blanduskou studénku, z III. knihy oda 13.
  51. Na Torquata, IV. knihy, oda 7.
  52. Rozloučení s Umkami.