Vyšehradský sloup

Vyšehradský sloup aneb: Předivná hystorye o sedláku, jak od čerta sklamán byl. Item: Kterak týž čert z Říma sloup ukradv od sv. Petra potrestán byl.
Poslyšte, co chcy vám O čertu svodném zpívat. Na sloup, co unes, dívat Každý se může sám: Jest schován pro památku K cti vejročního svátku. Jest podnes ještě čert, Radč čelo pokřižujte, S zlým duchem nešaškujte, S ním není žádný žert: Ať se vám neukáže, Něčeho nedokáže. 58 Minulý o něm čas Nám vypravuje divy; Co my snad budem živi, Nestaneť se to zas; A o něm obrazové Jsou všeho důkazové. U nás jest řídký host, Vždyť pak ho není třeba; Neb se o jeho chleba Jich dere, pere dost; Zdaž mu dost nenadhání Y mnozý Milostpáni? Jak slyším, venku má Ledacos ještě tropit; Sem tam se mnohých chopit; Kdo tomu víru dá? Ten víc zví, a též mnoho Vybéře sobě z toho. 59 Jde jednou ten zlý host Skrz Čechy na obchody, Hledaje na mlejn vody; Jíť našel často dost; Byl neznán po osobě, Jiť změnil v každé době. Vyzáblý co komár Vzal tvářnost jikrnatou, Kučeru kostrbatou: Není to u nich rár; Dost je tam parukáčů, Praví tam u břicháčů! Sbor vysulo se dám, Tyť jeho černou kůži Vyšlehly jako růži, (Pročby se líčil sám? –) Zakryvše tupé rohy, Oháňku, koňské nohy. 60 Sváteční oděv měl, Portýrované šaty: Od hlavy do spod paty Celý se zlatem stkvěl; Žádný jej vida pána Nedržel za sršána. Kudy jen koli táh Ten zralý, štvaný šíbal, Hned každý oděv líbal, A klobouk před ním stáh: Pohledv tu na sedláka Řek, toho lapnu ptáka. „Tatíku, co je vám? Jste celý zamyšlený, A všecek skormoucený, Outrpnost s vámi mám; Vždyť nemáte snad soudů, Neb pomačkaných oudů?“ 61 „Vám jest se lehce ptát, Mně žena hladem pláče, Bojím se karabáče, Nic nechce žádný dát; V tom zatroleném světě Jen dříčům štěstí květe!“ „Hleďte se k pánům mít, Doufejte na křesťanskou Lásku a pomoc panskou, Ti budou o vás bdít! Já sám vám z lásky pouhé Udělím štěstí dlouhé!“ Hned měšec z kapsy vzal, Ukázal na plecháče, Sedláku srdce skáče; Zvlášť, když mu poklad dal. „O, jaké vám vzdám díky Za vaše vzáctné líky!“ – 62 „Nic nechcy, řek zlý host, Než to měmně přislíbíte, O čemž teď sotva víte Doma; mámť na tom dost.“ „Po čtyřmecytmém roce Mrzet to bude otce.“ Zapsav se krví svou Pospíchal k svému statku. Když v koutě svůj plod, matku Vzhlíd: seznal zradu zlou. O je! tuť škrábal uši, Že prodal lidskou duši. „Toť není čistá věcvěc, Líčiti na sedláky; Což sobě na měšťáky Netroufá vzdělat klec? Neproběh jejich školy, Podvádí raděj v poli. 63 Čert krk té šelmě zlam: Kdožby to z lidí věděl, Podvodně že tak hleděl? Stalo se – je to tam!“ A vzhlídna na peníze, Bylo mu zas jak v míze. Po čase dál a dál To strastné nemluvňátko Již bylo pacholátko; V pověsti klouček stál, Že roste na zahrádce Čertově: znán byl v hádce! Byv na študye dán, Tu teprv tropil šrůtky, Nevole s židy, půtky, Vůbec byl v Praze znám: A z nabádání strejce Po židech házel vejce. 64 Musyl sy dát, když vzrost, Z matčiny náklonnosti Říkati Velebnosti! Ačkoli nerád dost. Neb jeho povolání Byly hry, hodování. Prymicý již měl mít. Budoucý hospodyně Zakládat na hostině Chtíc sy dát: hosti ctítctít, Chystala vše. Tu k synu Otec dí: „Odpusť vinu. Mne tíží velká věc, A již skrz mnoho časů Nebyl jsem bez tartasů, A musý vyjít předc, Tys zapsán zlému duchu, Dnes přijde pro tě v puchu!“ 65 „Toť jest překrásná lež! Takové povídačky Naučte mluvit špačky, Nevíte, že mám pleš? Nic nedá na takové Učení naše nové!“ Řícy„Řícy sy dítě dej, Než přijdeš do pazourů; Nic nedá na tvou zpouru, Vyváznout raděj dbej.“ Tu mu hned od porodu Vypravil jeho škodu. Nemáš se předc co bát; Máš tré již posvěcení. Posvátné vem koření, S potvorou nechtěj hrát. Věř dobré, staré víře, A vem tři škapulíře. 66 Když se strašidel čas Přiblížil: o půl nocy, „Zejtra máš být v mé mocy“mocy,“ Rozleh se temný hlas. „Hodina tvá již padla, Vystoupneš ze divadla.“ Jiný ze strachu křeč Dostalby do jazyku, Třásby se nad osyku; Kněz ale našel řeč. „Přejde mu laskomina, Má přitom není vina. Děravou líčil klec, Vždyť mne můj otec čekal, A příštích křtin se lekal; Vždyť o mně musyl předc Alespoň něco vědět, Kamž palbypakby musyl hledět. 67 Matka mne dlouhý čas Musyla znale nosyt, Než otec kmotry prosyt Musyl, a držel kvas: Rozsoudí nás v tom právo, Nebude mu tam zdrávo.“ „DátDáť sobě zajít soud, Zná málo advokáty, Ti hledí na dukáty, Musylby palcy hnout! Neb bez zlata a stříbra Nezýská ani stýbla. Kdož o nich neví z vás, Od dávných že nám časů Za věrnou slouží chasu; A zastávají nás. My dbajíc o různice Jim cpeme pokladnice.“ 68 „Mne přijmou pod svůj plášť Předc mnozý jemu k zlosti; Neb k pravdě uctivosti. A já navedu zvlášť Veškeré na něj kněžstvo, Toť mu vyžene pestvo. Tenkrát za jeho lest, A že jest lidský škůdce, Všech dráčů švarný vůdce, Vyřkne se mu zde trest: Neujde odtud zhola,zhola Šibenky nebo kola.“ „Ze všech mi nejde strach, Hodlám jim podlé noty Zazpívat mnohých psoty; BudeBude, jakoby prach Jim sypal; bude tiše, Jak když se ortel píše.“ 69 Dlouho trval ten hluk, Čert nechtěl ustoupiti, Kněz se dát oloupiti: Až zavzněl zvonku zvuk Do modlícýho kůru, „Půjdu tam, musým vzhůru!“ Tu vroucně dělal kříž. Trhne to se světáky, Když teprv pro strašáky Nemohou snésti tíž: Zdvíhajíc k nebi hlasy, Trhajíc s hlavy vlasy. Tam na obrazu vzhlíd Řím s obchodními krámy, Se sloupy vážné chrámy: Začal ten obraz ctít. Přišlo mu pomyšlení, Jenž neslo utěšení. 70 Za zády stál zlý duch, Chtěl se kněz narovnati, Hodláli dokázati (Že platnost má mít dluh) Sloup pazourama svýma Unesti přes mši z Říma. Zpouzet se dal Pan Čert, Že jest tam předc kus cesty, Takovou sochu nésti Že není hrubě žert; Předc však se vyrovnali, Mši velkou vyjednali. U kaple zvonek v tom Vyjevil ke mši známku, Tu pádil zlý host z zámku, Jakby ho nes sám hrom: Co Blanšart u povětří Snáše se dále větří. 71 Mezy tím se moh kněz Okousat u oltáře, Začal klít na šumaře, Že jim podmazal pes; Zpěv držel za povyky, A ohluch od muzyky. Kejklal se sem a tam, Jakby měl v botách šídla; Nenapadla mu jídla, Trápil ho čertův klam. Hosti neznajíc šrůtky Myslili na pochrutky. Od kredo sotva kus Zaznělo dolů z kůru, Když v tom již ďábel vzhůru Nes krče strastný brus. Což se má s knězem díti? Na tenké visý níti! – 72 „O, vyslyš kněžstva oud, O, pomoz svatý Petře! Neb ty ho zanes větře, A skončiž ten můj soud, Ať ten tvůj dnešní svátek Přinese čertu zmatek.“ V tom svatý Petr sloup Z nebeské zahlíd brány. Čert jaké knězy rány Chystá, proto ho shoup. Uslyšev kněze hoře Uvrhnul čerta v moře. Dobře se stalo tak, Že se v jezeru topil, Proč kněžím psotu tropil. On vynaložil však Poslední kapku sýly, By došel k svému cýli. 73 Však hotov jsa již kněz, Hned zjevil lidu všemu, Co se vše dálo jemu, Co lze uzříti dnes: Že bez placení všeho Uvidí rohatého. To slyšíc mnozý hned Pryč pádem utíkali, Tam domy uvírali: Tu ho čekali zpět V ochraně pod růžency Dotýkanými věncy. Rarášek přilít v tom, Poznal hned po intrádě, Že přelstěn jest v své zrádě; Prorazyl tu jak hrom Do chrámu sloupem díru, Zanechav puch a syru. 74 Každý se divák lek: Ten se dal do žehnání, Ten řečnil zaklínání, Ten strachy před ním klek, Kněz, že ho marně lákal, Radostí vzhůru skákal. Y každý z nás jest rád, Že sklepán ten rohatý, Že mu byl tipec vzatý: Nebude sloupy brát: Že nebyl od té doby Zde spatřen od osoby. 75