Na hrob žebráků.

Šebestián Hněvkovský

Na hrob Žebrákůžebráků.
Zde leží žebrák. Šediny jej kryly; Na živě nevzhled světla božího, Krm jeho kůrky, nápoj voda byly, A oděv dřípy z šatů z cyzýho. Nemaje místa, v psyncy nocleh míval, Kam přišel, tomu nebyl vzácný host; Nic platna bída, osud, churavost. Na odchod jeho každý rád se díval. On nepřál žádnému nic zlého, Než neoutrpným stavu svého. Teď budou mnozý outrpnost mu přáti, Kdež netřeba víc něčeho mu dáti. 203