Na Umku, z Horáce, z knihy IV. oda 3.

Šebestián Hněvkovský

Na Umku,
z Horáce, z knihy IV. oda 3.
U U – – – U U – U – U U – – – U U – – U U – U –
Umko, na koho z jinochů Jednou přívětivým okem jen pohlédneš, Pracná půtka jej Isthmická Nikdý neoslaví: ve vozu Achaiském Jej, co vítěze, větrní Koně nepovezou; v průvodu nebude Veden do Kapitolu, rek: Bobkem věncovaný velitel, žeby byl Králův potlačil zbouření. Rodné položení Tybura, potoky, Hájů hustiny půvabné Nadchnou eolickým zpěvem ho k oslavě. V Římě, vládaři měst, mne již K zborům posvěcených ráčila veršovců Mládež připojit naprosto: Též již hryze mne zub závisti méněji. 204 Ty, jenž ze zlaté Kytary Loudíš na Pierech líbezné hlaholy: Rybám mohútna bezhlasným Labutího y též souzvuku udělit! Tvůj dar,dar přízně je, že sy lid Prstem ukazuje na mne, řka: Tentoť je Líry našinské výborník! Tvůj, že žiji, a ctí národ mne, (ctíli mne). 205