K NOVÉMU JITRU!

Jaromír Borecký

K NOVÉMU JITRU!
Já nevím, co to se mnou, jak všechen puk by led, jenž dlouhou dobu temnou mé srdce v pouta hnět. Zas rozjásán se cítím jak skřivan v povětří, či zvonek mezi kvítím, kdy v luh se zapestří. Mně šípek šeptá v keři a potok z podchvůjí, že zas mi k jitru šeří, neb – opět miluji! 13