ROMANCE JARNÍ NOCI.

Jaromír Borecký

ROMANCE JARNÍ NOCI.
Ó, ženy, jak vás nemilovat, jste rusou perlou stvoření, vás plavé musím v srdci chovat, vás tmavé ve svém myšlení. Ať paní, dívky v prvém vznětu, maenady, ať světice! Ta záhada kol vašich retů do srdce pálí nejvíce. Jste věčné sfingy; z hloubi očí plá nebe jas a z řasy zas žár pekelný ti hlavu stočí – jen jedno zbývá: vzývat vás!... 16 Však nejraděj přec jedné sloužím, šer láká mne k ní pod balkon, jak o ní sním a po ní toužím, v noc žaluje mé loutny ston. A když už svítá a zář květu ssá rdělých broskví rosu s úst, z jich korun s vánkem na odletu Tvé božské tělo vidím růst! 17