LESNÍ.

Jaromír Borecký

LESNÍ.
Uzounkou stezkou mezi smrčím kol srázných kaskád bystřiny hloub prodírám se, shýbám, krčím za ptačím hvizdem v houštiny. Dech vonný kane letorosty, jichž vábí svěžím chladem tmáň, jen občas útlá nad podrosty se bříza vzpne jak bílá laň. A vesele si hlavou třese a tichou písní ševelí. V mém srdci divá touha hne se, kdy v šer má laň se zabělí?... V karlštejnských lesích 1901.
18