PÍSEŇ BEZZEMKA.

PÍSEŇ BEZZEMKA.
Zas brodím se, tuláka veselý zjev, niv houpavým zlatem a na rtech mám zpěv. Tam shůry mi slunce v týl chrlí svůj žár, na obzoru tratí se hory v háv par. Zní bujně má píseň a toužně, neb dnes já prvně mám uzřít svých dědů ctnou ves. Z lip statek se bělá, kde děd můj byl pán, kde poroučel chase a zorával lán. Kde znojem svým skrápěl hrud utvrdlých vzdor, kde lopotil po soumrak od rosných zor. Kde líbal své děti pak od práce prost a jako pně kořen s tou půdou kde srost. Já bezzemek-básník, ta pleva všech plev, jen světem se toulám vždy na retech zpěv. 27 Vnuk nesrostl s ničím, jsem volný jak pták a na moři vlna a na nebi mrak. Jsem jako květ jarní, jejž s haluze strh a do víru žití zlý severák vrh. Všem tradicím rodinným unik jsem v čas a mám jen své snění, a je mi tak snáz. A mám jen své touhy a píseň svou mám a bohat se cítím nad všechny ty tam. Své štěstí jsem v prsou si uzavřel tich a rozdech je růžemi do zpěvů svých. To jedině cítím, to jedině vím, že celou přec krví jak děd na čem lpím. A třeba jen blouznivý větroplach jsem, že k smrti až miluji rodnou svou zem. 28