TULÁK.
Ty srdce zjitřené trápíš mě nejvíce,
že tě zas vyhnali z bohaté vesnice.
Vyhnali, nedali, hrozili zavřením,
zarostlo’s hladem a zarostlo’s kamením.
Divoká bída učí tě vzdorovat,
to tvrdé kamení brání ti milovat.
39
Srdce se tetelí na holé skalině,
ještě mám lidi rád, ještě jdu mezi ně.
Až zlobu člověčí přestane promíjet,
až vroste do skály, pak budu zabíjet.
40