Úzkosti hrobu potkaly mě teď

Josef Holý

Úzkosti hrobu potkaly mě teď Úzkosti hrobu potkaly mě teď
a zvaly do temna, kde věčné nic, „jdi“, srdce dí, „a charakter jsi, hleď“, však rozum půvabů ukázal na tisíc v životě nahoře. Kam? – a bůh chtěl odpověď. Tam v hrobě děrama dvěma lebka svítí, a nahoře růžová líc na mě kývá. Satan se šklebí a bůh se pousmívá rozpakům mým. Čestnou smrt či rouhavé žití? Mne panna prospěchářství, chlebařství vnadami svými oslepila, já nevzpomněl cesty Kainova vzdoru, poskvrnil srdce svy, panně dav ruku, zabiv ho dopustil se vraždy. Nejsem nazarejský boží víc a pryč má síla. Nechť mě bije spravedlivý každý!

„– na světě všecko pimprlová komedie –“

Kniha Památník a Skokády (1897)
Autor Josef Holý