BALADA HLADOVÁ

Josef Holý

BALADA HLADOVÁ
Ležela matička, v příkopě ležela, děťátka drobná si chleba ptát běžela. „Maminečka naše upadla tam bledá, poníženě prosím o skyvečku chleba.“ „Holoto žebrácká, nemáme sami, jděte se napást za občinami.“ „Darujte aspoň bramborek malý.“ „Co pak by vepři a slepice žrali!“ Loukou se rozběhly, šťovíku hody, mamince donesly z potoka vody. * Rovnost, volnost, bratrství a spravedlnost všady. 16 Miluj svého bližního a nech ho zemřít hlady. * U sebe sám počni, bratře můj, máš-li se zbudit k jitru; abys byl volným na venek, třeba být volným v svém nitru. Svobodným budeš teprve, lidskost až vstřebe se do krve, v radostné věčného míru tuše sobectví roztaje mírem tvé duše. 17