TA JEJÍ
Miloval jsem krásné děvčátko,
ze všech nejdrobnější ptačátko.
V adamovském lese zpívalo,
sivé oči k nebi zdvihalo.
– Nenes ty je, milá, od země,
nedívej se k nebi, máš tu mě.
– Na té hoře jedle spadaná,
zavírá se nebe nad náma.
Na té hoře mraky, holý les,
všecko, hochu, marno, už jen dnes.
Už jen jedna hvězda prosvitá,
to ta naše radost zabitá.
Šíroširé lesy, jedlino,
srdce se nám na dvě zlomilo.
31
Kameny dva sjely do řeky,
zkrvavělé, mrtvé na věky.
32