BALADA O NAŠÍ EMILCE
Jak se tam sešli, črtčert ví,
na hrobě sedí tři mrtví,
veselo v karty hrají,
klejí a povídají.
„Mě měla holčina mladá
prvního počestně ráda,
nepřáli lidé nám řádní,
skřivánkem plakal jsem nad ní.
Teskná, pak rozpustilá
brzy mě opustila.“
„„Hrome, no, nalij nám, nalij,““
pustě se zachechtali,
„„panenko společná, kytičku z klína,
krčmářko kostlivá, natoč nám vína,
dennice zapadá, lásky je čas,
světnička úzká, pojď mezi nás.““
48
Země se zachvěla vlnivě kruhy,
po chvíli ze hry vzpomínal druhý:
„Zelené oči, u rarachů!
Měl jsem ji po tobě, vlasatý brachu,
nedotek‘ ses jí, a její tělo
stokrát v mém náručí zahořelo,
laskal jsem na prsou hada:
líbá mě, tebe má ráda.“
„„Nalij nám, krčmářko, nalij,““
chraptivě zazpívali,
„„panenko společná, kytičku z klína,
krčmářko kostlivá, natoč nám vína,
dennice zapadla, lásky je čas,
světnička úzká, pojď mezi nás.““
Zaduní země, na hrob kříž sletí,
zamíchá znova, směje se třetí:
„Hoch jsem byl pěkný, partie vhodná,
49
zprvu se zdráhala, pak byla hodná,
trhal jsem lísteček bílý,
až jsme se znechutili,
čekaje studených manželských sprch,
vesele před svatbou jsem prch‘.“
„„Krvavý drobeček malý
nalívej, slzu nám nalij,
panenko společná, kytičku z klína,
nahoru, natoč nám žárného vína,
zora už svítá, lásky je čas,
světnička úzká, pojď mezi nás.““
Zasténá země, střikne prsť hnědá,
mezi tři mrtvé mrtvá sedá sisi, sedá.
A kytka polní u brány je,
na vrata hřbitovní pěstičkou bije:
„Pusťte mě k maměnce, pusťte mě tam,
já ji tam trápit nenechám.“
50
Před živým slovem lásky se chvěli,
na tři se strany rozletěli.
51