ZAROSENÉ OČI.

Jaromír Borecký

ZAROSENÉ OČI.
Znáš skalní strž, jak v rokli pláče bíle? Znáš azur, kdy se jarní sprchou skvěje, co ještě tráva pod vlahou se chvěje? Znáš duhu smírnou v dálné pnout se míle? Znáš studánku, jež útočištěm víle, kdy bujné družky točí s fauny reje a na luhu vše dovádí, se směje, jen ji žal zchvátil, zhaslým štěstím kvíle? Zřel’s jezero, jež tajemně se čeří, když andělé je křídly bijí v šeři? Zřel’s tůň, jež v propast umí svůdně lákat? Víš, kde se muka se slastí v lad snoubí? To vše jsem teprv chápat začal z hloubi, co její oči prvně zřel jsem plakat. 12