ADAMU MICKIEWICZOVI.

Jaromír Borecký

ADAMU MICKIEWICZOVI.
Přec dopřáno mi kleknout k Tvému hrobu, jenž svítil Jsi mi sluncem do snah mládí! Jak je tu ticho, jak ten kámen chladí, Tvé srdce horoucí v tmy vězně kobu. Král s králi spíš. Zas před zrak se mi řadí Tvých postav tlum, jež kletbou na porobu, zpěv slyším nadšený, jak střásá mdlobu, plá Čatyrdah, a pouští Farys pádí. Jak lesů Litvy bouřila by píseň, ne – hrob Tvůj puká, a nad jeho tíseň zjev roste svatý, v očích lahodu. Hvězd dosahá již, větší vždy a jasší. Ó, chápu, to se genius Tvůj vznáší a stírá slzy Tvému národu! V Krakově, v září 1896.
53