TERESA DE CEPEDA.

Jaromír Borecký

TERESA DE CEPEDA.
Ó, přísná svatá, zostřivší řád kázně, že vlastní řehol prvá odpor zvedla, jež vidin sta jsi v askesi své shlédla a kromě boží nepoznala bázně, jíž neduh zlý dost nenes kruté strázně, ni andělův meč, po němž krev ti ssedlá nad probodeným srdcem v ráně zhnědla, jíž v mystiku dost nikdy stoupat srázně, radš zří tě v barvách světlejších mé dumy: půl děcko krásné jako snů mých paní, vlas aureolou se ti zlatí skrání, a bílé zoubky stěží smích jen tlumí, kdy s tetou davem seňorů jdeš, v skrytu co doma sirvent skládáš plný citu. 54