NA BŘEHU.

Vítězslav Hálek

NA BŘEHU. (1864.)
Hrálo si děvče na břehu, mělo děťátko na střehu. Co si to, dítě, zahledlo, že tvoje líčko pobledlo? Běželo domů k matince: „Dejte mi zvonit k hodince, aneb přiveďte doktora, než moje srdce ukorá.“ Když měsíček šel přes hory, odmykal někdo závory – „Nic nelekej se, má milá, matinka mne sem posílá.“ A když pobledly hvězdičky: „Jednejte, matko, družičky, 10 koho chci míti za muže, ten jediný mi pomůže.“ Neminul ještě rok a den a minul jim jak pěkný sen – hrá-li si která na břehu, ať jedná, jak v tom příběhu.