NÁVŠTĚVA.

NÁVŠTĚVA.
Namíchal paní pro spaní – „Tys, švakrová, jak z růže květ!“ V tom mrtvá víčka odclání – „Co chceš tu ještě uvidět?“ 50 A skokem k lůžku přikvačil a palcem víčka zatlačil. Hned líbal ňadra okrouhlá, šíj bílou, z růže tkaný ret, zas mrtvá z lůžka prokoukla – „Co chceš tu ještě uvidět?“ A skokem mrtvou uchopil a v rakvi víkem poklopil. Když byla v hrobě pohřbena – „Teďs, švakrová, můj celý svět!“ A v měkká klad’ se ramena, jak do hedbáví, na samet. Až v půlnoc hlavu pozvedne: „Co chceš, ty mrtvá, vedle mne?“ A mrtvá tak, jak o ní snil: „Bez tebe nechci v hrobě spát, tys špatně oči zaklížil, já kdy chci mohu k tobě vstát, a já chci sestru uvidět, jak od tebe jí sladne svět.“ A mrtvá kouká v duše skryt, ba v nejtajnější srdce kout, chce manžel z lože vyskočit, však nemůže ni rukou hnout, jen mrtvé hledí pod rubáš: „Ach, ty mně duši vykoukáš!“ 51 A z mrtvé bílý plane svit, má ruku zvednutou jak v soud, chce manžel sestru probudit, a nemůže ni hlasem hnout, jen mrtvé hledí pod rubáš: „Ach, ty mne k hrobu vykoukáš!“ Když bylo ještě s půlnoci, vylítla sestra ze spaní: „Ach, spějte, lidé, k pomoci, mně pán můj stydne ve dlani!“ Však pomoc marná dočista, kdo dobděl, vstát se nechystá.