NÁŠ PÍSNIČKÁŘ.

NÁŠ PÍSNIČKÁŘ.
Nad našeho písničkáře neznám reka se zbraní. Bez vojáka, bez císaře lid i zem si podmaní, a co v něm uzrává, v dar co píseň rozdává. Sotva vyjde, starý, mladý už jak pták se pozvedá, svět hned pučí z plna vnady, až nám srdce usedá – bože náš, bože náš, jak když v jaro zavoláš! Jako deštík v prvním máji slovo v duši dopadá, stojíme s ním jako v báji, z duší vonná zahrada – 79 a ten hlas, a ten hlas, ten by z hrobů vzkřísil nás. Květným dechem pravda šumí: sotva srdce poslechne, srdcem každý porozumí, zavejskne si, povzdechne, ve shodě, v neshodě, jak ten pták na svobodě. A co zpívá, v duše skrejši dochová se dlouhých let, to je zákon nejsvětější, každý zná hned nazpaměť – který král, který král tak se v paměť lidu jal? Slovem dobyl všecky brány, bez zrady a bez sporů, že nám duše zotvírány do posledních závorů – který král, který král tak o naše srdce stál? Srdce plné, duše sytá, tu v nás všecko zajásá, jako krále lid ho vítá, zem se v radost otřásá – na zdraví, na zdraví, ať se všude proslaví! 80