II. Zač v poutech plakal otec náš,

Vítězslav Hálek

II.
Zač v poutech plakal otec náš,
Zač v poutech plakal otec náš,
zač světem dravou zvěří štváni, zač srdce vadlo nejlepším, zač bůh ni neměl slitování;
Začzač chléb jsme jedli otroků, zač slzou máčeli svá muka: to uvidíš, můj národe – již dítě vzchází, pouto puká. Čím těhoten byl věčný čas, co nesměl pro tyrany zrodit: to zrodilo se silou svou, teď bude lidstvu vojevodit. 104 Mít jmeno nemá spasitel? Sem přineste z Jordána vodu! Já první kapku vylévám – a ta buď dána za svobodu.