XXXI. Nic nejsem víc, nežli ta růže,

Vítězslav Hálek

XXXI.
Nic nejsem víc, nežli ta růže, Nic nejsem víc, nežli ta růže,
 nic víc, než slavík v podletí; mé lístky s jarem opadají, má píseň v jeseň odletí. Však jako slavík má svou chvíli a růže v vůni propučí, tak duch můj k své se chvíli hlásí, a co je v něm, to zazvučí. A to mi dosti, v chvíli pravé že vydechnul jsem nápěvy, 158 v nichž zaplesal jsem beze stesku a dotesknil se úlevy. Pak nechť i zahrajou si větry nad hrobu mého trávníkem; já v chvíli své, v mých růží květu jsem přec jen býval slavíkem.
Básně v knize V přírodě (in Sebrané spisy Vítězslava Hálka, svazek 9):
  1. I. Napadly písně v duši mou,
  2. II. Ve vonné básni květomluvné luky,
  3. III. Vždy cos mne táhne, modré hory, k vám,
  4. IV. Nic neskojí tak mysl osiřelou,
  5. V. U Dodony stál svatý dub
  6. VI. Nechť zmudřelí se hádají
  7. VII. Zašum mi v ochlad, jaré doubí,
  8. VIII. Já laňku vidím za šera
  9. IX. Dech jara sezval přátele,
  10. X. Vyběhla bříza běličká,
  11. XI. Pojď, drahá – než se doshodnou,
  12. XII. Jsmeť lidé my jen jak ten strom,
  13. XIII. Žitné pole, žitné pole,
  14. XIV. Potůček s snivou olšinou,
  15. XV. Matička příroda mi spala,
  16. XVI. Jest doba poupátek a růží
  17. XVII. Ó vítej, modrá obloho
  18. XVIII. Tvá ústa sterou písní šumí,
  19. XIX. Vy světel zřídla hvězdnatá,
  20. XX. Má duše včelky předhoní,
  21. XXI. Mně zdá se, že jsem jarem byl:
  22. XXII. Vyběhly s matkou před tu chýš,
  23. XXIII. Já s milenkou – dvě dětičky,
  24. XXIV. Stříbrné lesa praménky –
  25. XXV. Bloudila v hájů sklepení,
  26. XXVI. Co to? Jsem kvítkem mezi kvítky,
  27. XXVII. Pozeptaly se písně mé,
  28. XXVIII. Pán přírody! A z dějin těch,
  29. XXIX. Kdo to nevíš, co z nás zbude,
  30. XXX. Jen zevšednět mi nedej, bože,
  31. XXXI. Nic nejsem víc, nežli ta růže,
  32. XXXII. Kvetlo v poli jetelíčka,
  33. XXXIII. Noc bdí a mrká, potok zurčí
  34. XXXIV. Máť všecko naše pocítění
  35. XXXV. Má duše teple naladěna,
  36. XXXVI. V mé říši slunce nezachází
  37. XXXVII. Dnes do skoku a do písničky!
  38. XXXVIII. Večerní les rozvázal zvonky,
  39. XXXIX. Jak spanilé to sourozenky,
  40. XL. Co jste vy, nebes zlaté světy,
  41. XLI. Já s šerým hájem podřimoval
  42. XLII. Jen jedno bych se naučit chtěl
  43. XLIII. Já přemnohé již oželel
  44. XLIV. Já přišel po stech letech k hrobu,
  45. XLV. Přec zdá se mi, až hrob můj zvrácen
  46. XLVI. Vždy slýchám: lidé básně skládají
  47. XLVII. Nechť věci vážím jakkoliv,
  48. XLVIII. Mne ani mnoho nebolí,
  49. XLIX. Ó, jděte mi s tou vaší pravdou,
  50. L. Jsme lidé my syn marnotratný,
  51. LI. S nahotou v hadrech světem bloudit,
  52. LII. Co v srdci klíčí krásného,
  53. LIII. Jsou hříchy proti přírodě,
  54. LIV. V stoletích mrkal s nocí den
  55. LV. Takť člověk ve svém blouznění:
  56. LVI. Jak směšný, bídně horlivý,
  57. LVII. Pravda! Pravda! Velké moře –
  58. LVIII. To ještě není přírodou,
  59. LIX. Mám v povržení každou píseň,
  60. LX. Prosáklé zpěvem slavičím
  61. I. To v háji bylo vavřínovém:
  62. II. Kdos unaven a světa syt,
  63. III. Hledám tě, hledám, člověče,
  64. IV. Ten velký epos světa báje
  65. V. Ty ubohý, kdo v oku knížat
  66. VI. To vše je marné, snaha lichá,
  67. VII. Vy chlubná ústa Vatikánu,
  68. VIII. Až, člověče, je sotva chápu
  69. IX. Matičko má, tys hněvala se,
  70. X. Dva jeřábi letí od jihu,
  71. XI. Jaro, to švarné pachole,
  72. XII. Matičko, rci – byl bůh kdy mlád
  73. XIII. Vím já, kdy k modlitbě se kleká:
  74. XIV. Ti ptáci jak vojsko v pochodě:
  75. XV. Den májový, jak ze zlata,
  76. XVI. Cestička jak můstek bílý,
  77. XVII. Od ranní hory slunce vstává,
  78. XVIII. Jabloň v květu! Po větvičkách
  79. XIX. Lesní hody, velké hody!
  80. XX. Včera ty stromy tak vážny,
  81. XXI. Denice mrká nad strání:
  82. XXII. Na drnu kyprém, v kořání,
  83. XXIII. Dnes slunce se v háji prochází
  84. XXIV. Skřivánci táhnou od jihu
  85. XXV. V hedvábném mechu pod jedlí
  86. XXVI. Myšlenka krásná zaťuká-li,
  87. XXVII. Má drahá, pojď, dnes budem hledat,
  88. XXVIII. Lesy mlčí, podřimují,
  89. XXIX. Drozd, lesa kápo, v přepyše
  90. XXX. A což mne v lese liběj poutá,
  91. XXXI. Vzduch jarní naplněn je písní,
  92. XXXII. Tu slyšte, co se v lese děje:
  93. XXXIII. Tu vítr nadmul sobě plíce,
  94. XXXIV. A jakže bys, ty stará horo,
  95. XXXV. Větřík, jak když panna dýchne,
  96. XXXVI. Šustilo mladé rákosí,
  97. XXXVII. Stál v polích hřbitov osamělý –
  98. XXXVIII. Čas dávno ještě není starcem;
  99. XXXIX. Já smrt přistihnul na číhané
  100. XL. Mne světa krása nepodplatí,
  101. XLI. Čas s rolničkami, s bičem šaška,
  102. XLII. Prohlížely se v rybnice
  103. XLIII. Duch dějin ved’ mne k pidimužům;
  104. XLIV. Mudrc žákům deklamoval:
  105. XLV. Ty stará matko, země naše,
  106. XLVI. Pro život víme dosti málo,
  107. XLVII. Smrt v noc se loudí pod okénko,
  108. XLVIII. Pojď sem, ty pohozená lebko:
  109. XLIX. Ticho! Čas se připozdívá,
  110. L. Stařičký mezi duby kmet
  111. LI. Babí léto, babí léto!
  112. LII. V duši mé vždy jako v lese,
  113. LIII. Kraj beze zvuku, sněhem kvete,
  114. LIV. Vy zpěvní druzi jarních poupat,
  115. LV. Nic tak mně není proti mysli,
  116. LVI. Hle, na sta písní z lesů letí
  117. I. Jen těsněj, přiviňte se blíž,
  118. II. Pojď, myšlenko, můj lidský květe,
  119. III. Sluníčko boží
  120. IV. Na kvítka louky zelenavé
  121. V. Ve kvítka hlavě zlatovlasé
  122. VI. Vy stromy, v lesy spolčené,
  123. VII. Už vím, jak země mladne,
  124. VIII. Od modravých hor závrati
  125. IX. Lidičky dobří, co to díte,
  126. X. Když byla jabloň plna růží,
  127. XI. Les vyšňořen tak do zelena,
  128. XII. Nad staré pne se kořeny
  129. XIII. Starý jelen lesem hledá
  130. XIV. Ve starých knihách napsáno stojí,
  131. XV. Tři hoši sedli si ve chládku,
  132. XVI. Jde mladistvý potok olšinou,
  133. XVII. Nebi dozdály se hvězdy,
  134. XVIII. Od břehu k břehu napíná
  135. XIX. Houštinou háje, s měsíce zlatem
  136. XX. Jde jaro a v mysli probírá,
  137. XXI. Ty lesních krovů střecho tklivá,
  138. XXII. Cos v mlhách se k lesům potácí,
  139. XXIII. Co dnes to mají v lese?
  140. XXIV. Na nebi mají na pilno:
  141. XXV. By kvítka uměla mluvit,
  142. XXVI. Ptačími ústy, okem poupat
  143. XXVII. Mezi dva tenké buky
  144. XXVIII. Starý javor, básník starý,
  145. XXIX. Po větru starý bodlák
  146. XXX. Mně cesta lesem náhle klesá,
  147. XXXI. V hor zelenošerém úbočí
  148. XXXII. Stráň pukla v lilie bílé,
  149. XXXIII. My číháme s vražednou zbraní
  150. XXXIV. Tys jak májové to loubí,
  151. XXXV. Les se mračí večerem.
  152. XXXVI. Až k vám se dopnout orlím letem,
  153. XXXVII. Noční scéna. Rybník hladký,
  154. XXXVIII. Z hor luna pluje, labuť snící,
  155. XXXIX. Nehledám to lidské štěstí
  156. XL. Tak málo přírodě jsme věrni,
  157. XLI. Sotva více píseň velká
  158. XLII. Starou lípu ťali v lebku.
  159. XLIII. Ty dítko tváří červánkových,
  160. XLIV. Žeť ztráta drobných radovánek
  161. XLV. Zpíval tesař a bral míru
  162. XLVI. K té lidstva oponě se pídím –
  163. XLVII. Dí převor k bohu na modlitbách:
  164. XLVIII. Vystavěl kníže velký hrad,
  165. XLIX. Tyrana vedli na popravu,
  166. L. Proud věků zastavil se náhle,
  167. LI. Hra ošklivá, kdy s maskou boží
  168. LII. Na podzimním poli, po strništi,
  169. LIII. Pěl slavík z nejhlubší své hloubky,
  170. LIV. Uzrá-li v skutek naše víra
  171. LV. A zavrou-li ti duše mělké
  172. LVI. Na hrobech lidstva, zvadlá v líci,