I. V černý vějíř tvůj mé duše smutky stkané

Jaromír Borecký

I.
V černý vějíř tvůj mé duše smutky stkané
V černý vějíř tvůj mé duše smutky stkané
na vlnách tvých ňader chví se v agonii, na sametu jich se snivým rythmem spíjí, z nichž dech linaloe do tmy krajek vane.
Pološerem loge vějíř v perlách plane pod bílou tvou rukou s vůní vanilií, chvěním nervosním mdlý klesá na tvou šíji vnořit její zář v své květy nadýchané. Mystické tvé oči temnem jeho nyjí, tiše kolébá mé srdce touhou štvané anglický tvůj profil v snění ambrosii, v srdce šílené co dál mi bolest kane a tvé hrdé rty dál nelítostně vpíjí v černý vějíř tvůj mé duše smutky stkané. 23