VI. (Zdvojené rondeau.)

Jaromír Borecký

VI.
(Zdvojené rondeau.)

Kdy z lázně vycházíš v šat bílý zahalena, prs vlnou růžovou ti vlhkým rouchem svítí, s tvých boků zlíbaných proud stékající stená, do vůně vlasů tvých jak v květ se vosa řítí. Zda honbou dychtivou ji ruka tvoje chytí ve závoj průsvitný jak nadechnutá pěna? Tvé tělo svěží jest a hbité, plno žití, kdy z lázně vycházíš v šat bílý zahalena. Ó kouzlo pohybů, ó harmonie schvěná v tvé tělo nádherné, jež jasu nachem sytí! Spád vlasů rozpoután ti klesá na ramena, prs vlnou růžovou ti vlhkým rouchem svítí. Jen svaly napni víc a vosu lapíš v síti! Tvá ňadra námahou již dmou se rozbouřena pod přízí závoje, kde chví se tkané kvítí, s tvých boků zlíbaných proud stékající stená. 42 Teď v rozčilení svém jsi jako démon žena, ve víru bakchickém tvůj zrak se krví nítí, plá z lící brilantem, jež bledy jsou jak stěna, do vůně vlasů tvých jak v květ se vosa řítí. Ó sladké vítězství! V ráz závoj ze zakrytí tvou nepřítelku strh’, jež vůní omámena se svíjí na zemi; zas klid se navrací ti a s dětským úsměvem zříš vosu... Jaká změna, kdy z lázně vycházíš!