Slovan Čech.

Slovan Čech.
Aita! slyšte drazí moji, Co můž krůpěj čacká v krve zdroji, Nekazí-li neduh její běh. Ona krev, jenž ve mně hrává, Ona krev vám živý důkaz dává, Že jsem Slovan, že jsem Čech! Nedivte se, drazí moji, Že má ňádra milostí se kojí, Duch že rád se kochá v lásky snech; Že tak mocně kouzly svými Krásy dcera vládne city mými, – Jsemť já Slovan, jsemť já Čech! Nedivte se, drazí moji, Že zvuk zpěvu bol můj často zhojí, Že mě ztápí v rajských blahostech; 184 Žebych, vznešen hudby letem, Srdce zdělil s celým šírým světem – Jsemť já Slovan, jsemť já Čech! Nedivte se, drazí moji, Že tak vroucně mluvu kochám svoji, Že mi nejsladčej’ zní z řečí všech, Že ty zvuky, jež miluji, Tak rád slýchám, tak rád vyslovuji, – Jsemť já mluvou, rodem Čech! Nedivte se, drazí moji, Ve Slovanův že se kochám kroji, V jejich tancích, v jejich radostech; Že vždy ve mně srdce hraje, Zřím-li bratry, zřím-li slavské kraje, – Jsemť já Slovan, jsemť já Čech! Nedivte se, drazí moji, Že mi slasti slza v oku stojí, Čtu-li divy českých o synech; Že, jsa hrdý na cnost předků, Vážím sobě slávy české svědků, – Jsemť já vlastí, kmenem Čech! 185 Nedivte se, drazí moji, Že se slavská krev má znepokojí, Na můj kmen-li jed svůj soptá dech; Že vždy kárám soka zlého, Dotkne-li se jen cti rodu mého, – Jsemť já Slovan, jsemť já Čech! Nedivte se drazí moji, Že se všecky síly moje pojí, Proniknul-li sluch můj Vlasti vzdech; Že té drahé české Vlasti Vše, co jsem i mám, chci v oběť klásti, – Jsemť já s tělem, s duší Čech! Nedivte se, drazí moji, Pro krále že vždy jsem hotov k boji, Že se lví krev proudí v žilách těch; Že bych pro Vlast – pro tu máti – Se všemi chtěl živly bojovati, – Jsemť já krví, duchem Čech! Ano, to můž, drazí moji! To můž krůpěj čacká v krve zdroji, Nekazí-li neduh její běh. 186 Ona krev, jenž ve mně hrává, Ona krev vám živý důkaz dává – Že jsem krví, duší Slovan, Že jsem srdcem, duchem – Čech! 187 Poznamenání.
Na stránce 31 má zníti verš 18: „Po tři slunce a tři luny;“ na str. 55 v. 11, a str. 56 v. 3: „A hle! do sta družných ust hned;“ a na též stránce 56 verš 11: „Ne však do sta družných ust již.“
188 OBSAH.
Věnování3
Tři zlaté vlasy. Báchorka z časů pohanských. I. Krásná Rudmilovna13 II. Přepadnutí18 III. Cesta k moři23 IV. Cesta přes moře29 V. Velikán Zlatohlavec33 VI. Návrat42 VII. Shledání48
Lásky boj. Obraz ze časů pohansko-křesťanských. I. Žalobník55 II. Zvadlá růže63 III. Soud67 IV. Milosti plod73 V. Obět lásky76
189 Písně milosti. Oddíl první. I. Tajemné šero háje líbá81 II. Na výsosti hvězdy svítí83 III. Ona dřímá85 IV. Pověz mi, o rajské dítě87 V. Neodvracuj, dítko moje88 VI. Čarovný sen ověnčil spánky moje89 VII. Lidé jsou92 VIII. Jako krajina nebeská95 IX. Jak tu přepokorně klečí97 X. Osud káže – pěvec Muzu vzývá99
Oddíl druhý. I. Jak těžko jesti růži v máji101 II. Již Jí není103 III. Jak truchlivo – jak tesklivo105 IV. Proč, líbezná růžičko108 V. Modré oči110 VI. Až se jabloň květem přioděje112 VII. Anjelíno, dcero krásy113 VIII. Mezi rodem Floře k boku115 IX. Obraz Tvůj mne obletuje117 X. Vidím Tě opět119
Moudrost otcovská. Didaktický cyklus121
Básně drobné. (Od. r. 1835 – 1840.)
Vesna149 Dcerám českým151 Znělky152 Povzbuzení k zpěvu155 Vojenská157 Pospolitá159 Máj161 Jinochovo přání163 Opouštěný165 Návrat milého167 Vojínovo loučení169 Zastaveníčko171 Dívka bez chyby172 Počátek Lady173 Oželení175 Dvě kouzla178 Duchu světa180 Žalm182 Slovan Čech184 (Poznamenání)188
E: až; 2002 190