Jan Svoboda.

Bedřich Peška Jiljí Vratislav Jahn

Jan Svoboda.
Sladce dřímej! nad Tvým rovem rozkvétá již jara máj; Tvým upřímným činem, slovem mládeži otevřen ráj. Tys byl vědy pěstoun zdárný, k níž tě sám Pán povolal, nedbals na zisk světa marný, jí i slast jsi věnoval. Tys znal dobře půdu, símě, z níž vypučí vědy květ, tys znal hlasy, jež upřímně v duši dítek musí znět. V duši mládeže nevinnou nejlép zazní matčin hlas, budí touhu mocnou, činnou, že jí nepřekoná čas. 14 Tvoje slovo byl puk nový, každá věta ratolest – celá kniha školákovi umění strom velký jest. Tys nám novou dráhu klestil, Tvoje snaha kyne nám; ten strom jarý, jejž jsi pěstil, bude Uměn velký chrám. V paměti nám budeš dlíti – věrným nám jsa přítelem; v svaté dobro dals své žití, bys oblažil otců zem. Nar. 9. května 1800, umř. 28. září 1844.
15
Básně v knize Naše mohyly:
  1. Úvod.
  2. Karel Hynek Mácha.
  3. Josef Slavík.
  4. Chmelenský.
  5. Jan Svoboda.
  6. Langer.
  7. Hněvkovský.
  8. Kalina.
  9. Josef Jungmann.
  10. Jan Hollý.
  11. Svatopluk Presl.
  12. Jan Kollár.
  13. Čelakovský.
  14. Turinský.
  15. Rubeš.
  16. Koubek.
  17. Honorata z Wiśniowských Zapová.
  18. Ljudevít Štúr.
  19. Tyl.
  20. Havlíček.
  21. Strobach.
  22. Šumavský.
  23. Klicpera.
  24. Hanka.
  25. Smetana.
  26. Epilog.