Hněvkovský.

Bedřich Peška Jiljí Vratislav Jahn

Hněvkovský.
Blaze dokonal jsi! v temno věkův zašly doby pusté jako lůno skal; již se zelenají hroby, jichž pomníkem býval žal. Ty jsi spatřil spoustu čirou, když jsi poznal vlasti tvář; než Ty’s zapěl s pevnou vírou a dnů nových vyšla zář. Dávných žalů sivé mraky v temnou dálku letěly, a Tvé staré věrné zraky nové slunce uzřely: Blaze dokonal jsi! Pokoj Tobě! O jak chladný před půlvěkem byl hrob – tichý matky klín, milého v něm neměl lůžka, kdo byl její věrný syn. 19 Teď když zástup duší dobrých v tichém žalu k němu zří, kdo v něm domov hledat musí, tomu se tam sladce spí: Pokoj Tobě! Putuj do věčnosti! Duch a čas a obou láska jsou pravěční pobratimi, že neroste hněv ni pomsta věčně věkův mezi nimi. Jejich vlasť je jasná věčnosť nad všímmírem rozložená, kdež se skvějí hvězdným světlem jejich jmena oslavená. Z onud zoře jejich slávy do paměti lidské letí, ať se jejich slavné jmeno věčně věkův vroucně světí. Putuj do věčnosti. Nar. 19. března 1770, umř. 7. června 1847.
20
Básně v knize Naše mohyly:
  1. Úvod.
  2. Karel Hynek Mácha.
  3. Josef Slavík.
  4. Chmelenský.
  5. Jan Svoboda.
  6. Langer.
  7. Hněvkovský.
  8. Kalina.
  9. Josef Jungmann.
  10. Jan Hollý.
  11. Svatopluk Presl.
  12. Jan Kollár.
  13. Čelakovský.
  14. Turinský.
  15. Rubeš.
  16. Koubek.
  17. Honorata z Wiśniowských Zapová.
  18. Ljudevít Štúr.
  19. Tyl.
  20. Havlíček.
  21. Strobach.
  22. Šumavský.
  23. Klicpera.
  24. Hanka.
  25. Smetana.
  26. Epilog.