Smetana.
Ty’s životem jak statný plavec
se odhodlaně ubíral
a jak zkušený hvězdopravec
tajnosti nebes otvíral,
a prodléval jsi v dějin hloubi,
z níž vane mocné nadšení,
kde s nadějí se opět snoubí
náš žal a naše toužení.
Ty’s naše teskné zápasení
sprovázel hlasem důvěry
a ve posvátném zanícení
jsi ničil bledé příšery,
a ze života do života
vojíny jsi nám vychovalvychoval,
a by jich neuštknula zlota,
jsi jim svou mužnou víru dal.
72
Ještě jsi daleko byl cíle,
a mnohý kal a mnohý stesk
se dovolával tvojí píle –
tu zastihl tě hrozný blesk,
tu zrak, jenž nebem bloudil směle,
se světlu nebes uzavřel,
a duch, jenž pravdu hájil vřele,
v neblahém temnu zvolna mřel.
Však v hloubi žalu, v proudu tísně
se anděl srdce tvého tknul,
té skály spustlé – a zdroj písně
se náhle z něho vyšinul,
a jako ptáček oslepený
rozléval tklivé toužení,
až přiměl chladné skalní stěny
ku bezděčnému truchlení.
A zas tvůj duch, ten orel statný,
se vyrval zkáze, zhasnutí
a potíraje odpor matný
mohútnou šuměl perutí,
a zase tajemné ty rysy
hvězdného nebe zpytoval
a ponořil se v letopisy
národu, jejž tak miloval.
73
Však ejhle, při sklonu tvé dráhy
Ti zavítalo světlo zas,
a zřel jsi země obraz blahý,
než pozdravil tě nebes jas,
a žehnal jsi překrásné vlasti
a nové doby příchodu,
kteráž po tolikeré strasti
zas věstí blaho národu.
A pak jsi nesl v nebes výše
od nás zde dobré poselství,
že po Čechách vše jaře dýše
a hotoví se k vítězství,
že jako vnuci bohatýrů,
vedeni jejich věhlasem,
se povzneseme k slávě, k míru
a třeba krutým zápasem.
Buď s Bohem! pověst násilníků
s přístrachem moci odletí:
však zmužilému bojovníku
vždy národ slzu posvětí;
však u tichého tvého rovu
vždy národ rád se zastaví
a vroucí oddaností znovu
zas památku tvou oslaví.
Nar. 11. března 1801,
umř. 18. února 1861.
74