Zhaslo.

Zhaslo. (Na týž motiv.)
Den zachmuřený posupně se dívá v mé okno. Jsem shroucen v lenošce. V mé duši teskno. Teskno. Pohádky mojí stříbrné a zlaté je konec, zem papírová – já se propad až sem. Až sem. Tak. Jak bych ani nedovedl chápat. A přece. Přec zapadlo už pohádkové slunce. Zhaslo. A sedím schmuřen, monotonně drnčí déšť v okno, své cigaretty přímo vztekle hltám – K smíchu... 9 Eh, přece se to ve člověku zlomí. Tak náhle. Ty pohádko má stříbrná a zlatá, ty zhaslé moje slunce pohádkové – kde jsi...? 10