DE PROFUNDIS.
Je dušička má tak schoulena,
tak malá a tak nízká,
že lítostí až se otřesu,
když podívám se z blízka.
Už tolik jsem prachu nadýchal,
tolik se kalem brodil
a stokrát a tisíckrát proklínal
ten den, kdy jsem se zrodil.
Eh, líp už tak bude dodělat
v nenávisti a bolu,
než tebe, ty světla zázraku,
sem k sobě strhnout dolů.
5